Slunečné počasí z nějakého zázračného důvodu vydrželo až do neděle a tak jsem byl rád, že jsem se na jednodenní výlet do Českého Ráje vykopal. Tuto část republiky jsem si vybral i kvůli tomu, že v Libošovicích se nachází 2ha pozemek k prodeji a já se chtěl podívat v reálu jak taková plocha vypadá. Mimo téma je, že toto je kulatý, stý příspěvek. To to uteklo.

V sedm ráno vyrážím z baráku směr Černý Most, odkud jede autobus do Sobotky. Cesta trvá, s jedinou zastávkou v Boleslavi, něco přes hodinu. V Sobotce na náměstí je v neděli v devět ráno celkem pusto. Hned se napojuji na žlutou turistickou, která mne vyvádí z městečka. Po levé ruce se mi blýská půlměsíc z věžičky Humprechtu, který jen těsně míjím. Za Libošovickou železniční zastávkou se pak po pravici objevují Trosky.

Po pěkných polních cestách, lemovaných stromy se svačinkama, se postupně dostávám až ke Kosti. Ani nevím, jestli jsem tu už někdy byl. Hrad samotný je schován v ďolíku a tak jsem ho poprvé zahlédl, když mi k němu zbýval jen asi kilometr. U hradu se objevily první skupinky turistů, jdoucích na prohlídku a nebo na cyklovýletě. Já o prohlídce ani neuvažoval a pokračoval po červené značce do Libošovic. To ale až po snídani u Bílého rybníka, hned pod hradem.

Na sluníčku bylo pěkně teploučko a tak jsem si při snídani sundal mikinu. Po dobu co jsem seděl na břehu to bylo fajn, další cesta ale vedla údolím, do kterého se paprsky ještě dneska nedostaly a tak mi bylo krapet chladno. Nutno dodat, že dneska poprvé a naposledy, počasí se totiž opravdu vyvedlo. Škoda jen, že listí nebylo krapet barevnější.

Před dvanáctou docházím do Libochovic. Pozemek nacházím snadno a docházím k názoru, že polovina by asi stačila. Možná se o něm ještě někdy rozepíšu. Jinak Libochovice taková normální vesnička, zbořeniny jsem neviděl, baráčky udržované, asi tři penziony.

Na to, že jsem ještě neušel ani sedm kilometrů se už cítím nějaký unavený, projevuje se asi včerejší dlouhý běh, a tak volím nejkratší cestu k Troskám. Neodbočuji tedy z asfaltky a pokračuji dál, kde se asi po kilometru napojuji na modrou, která vede podél rybníku Nebákov až k Troskám. Ještě jsem doufal, že by mohl jet nějaký autobus z Troskovic a tak jsem si je prošel, abych zjistil, že mezi těma pár baráčkama žádná zastávka není.

Od samotné zříceniny mne dělí jen pár metrů, ale protože bych rád stihl vlak co jede za hodinu z Rovenska, kopec jen přecházím a mířím dolů. Z kopce se jde pěkně, ale do Rovenska bych to stihl jen tak tak. Volím tedy jednodušší řešení a na vlak čekám asi dvacet minut na zastávce ve Ktové. Odtud jedu poprvé žlutou lokálkou ČD, která mne zaváží do Turnova a odtud dál, mi za stovku, jede autobus do Prahy. Jak už sedím v autobuse, tak se ptal nějakej chlápek řidiče co stojí cesta do Prahy když má (myslím) průkaz ZTP. Když se dozvídá, že 25 korun (tedy 75% sleva) tak jen poznamená, že vlakem ho to vyjde levněji a řidič na to odpověděl asi jedinou rozumnou odpovědí – “tak jeďte vlakem”. Čím nakonec jel to nevím, protože před autobusem stál ještě když jsme odjížděli. Byl to pěkně strávený den.