Koncem prosince jsem se opět zastavil v Amsterdamu. Místo mlhy tu tentokrát byl déšť, optimální počasí pro návštěvu galerie. Hlavním magnetem Rijksmusea jsou plátna ze 17.století a hlavně pak Rembrandtova Noční hlídka. Vstupné stálo 15 euro a už od rána tu bylo celkem plno. A to jsem přišel 5 minut po otevíračce. Snad celá jejich sbírka je naskenovaná a ke shlédnutí na jejich stránkách.

K mnoha obrazům tu byly k dispozici zalaminované A3 listy s detailními popisky. Třeba u obrazu Merry Family se dozvídám, že v 17.století byly časté náměty z běžného života, které obsahovaly určité morální poselství, sloužily tak nejen k pobavení, ale i k poučení. Nechyběly ani technické poznámky, třeba jako upozornění na tmavý “stín” za jednou z hlav, který vznikl jejím zmenšením atd.

Frank Auerbach

Hlava E.O.W. (1964)

Uprostřed všech těch šerosvitovejch pláten působil tenhle obraz jak pěst na oko. E.O.W. znamená Estella Olive West, se kterou se Auerbach seznámil v roce 1947 a jíž maloval třikrát týdně po dobu 25 let. Tvrdil, že díky množství informací, které za tuto dobu shromáždil mu umožnilo dobrat se k nenalakované pravdě. Chvilku mi trvalo než jsem tam ten obličej objevil, ale pak už jsem ho tam viděl vždy. Celý obraz byl i dost plastický, byla na něm místy víc jak centimetrová vrstva tempery.

Jan Asselijn

Ohrožená labuť (1650)

Tenhle obraz byl první akvizicí předchůdkyně Rijksmusea Nationale Kunstgalerij v roce 1880. Labuť chránicí své hnízdo před dotírajícím psem se po svém vytvoření stala symbolem Johanna de Witta, který bránil Holandsko proti nepřátelům a tím i symbolem národního odporu. Postupem času se tak nad vejcem objevil nápis Holland a nad psem Nepřítel státu.

Johannes Vermeer

Mlékařka (1660)

Johannes Vermeer prý, narozdíl od svých konkurentů, používal drahý přírodní ultramarin a je pravda, že ta modrá je prostě stále nádherná. Krabička v pravém dolním rohu sloužila k ohřívání nohou, původně byl na jejím místě koš s prádlem. Ten se nakonec malíř rozhodl, stejně jako nástěnnou mapu na zdi, přemalovat.

Willem van der Velde

Bitva u Terheide (1657)

Nebyl tu k vidění jen olej, ale i tužka s inkoustem. Takto si vyhrál Van der Velde se zachycením bitvy u Terheide. Plátno bylo děláno na objednávku rodiny námořního velitele Maertena Harpertsz Trompa a má rozměry 170cm x 289cm. Pro upřesnění, celý obraz je vlevo, napravo je výřez, aby byly vidět i ty drobounký detaily.

Rembrandt Harmensz. van Rijn

Noční hlídka (1642)

Oficiálním jméném Vojenský oddíl Druhého obvodu pod velením kapitána Franse Bannincka Cocqa. Až do roku 1940, kdy byl obraz vyčištěn, se kvůli tmavosti vzniklé špínou myslelo, že se jedná o noční výjev, proto název Noční hlídka. Byl dělán na zakázku do Cechovního domu mušketýrů. V roce 1715 si ho ale chtěli vystavit na radnici a jelikož se jim tam nevešel, tak ho trochu seřízli. Teď na něm tedy chybí dva vojáci vlevo. Byl to Rembrandtův největší obraz. Revoluční byl tím, že postavy byly zachyceny při určité činnosti. Na popisku bylo i něco o tom, že v sedmdesátých letech upadl na obraz nějakej chlápek a bohužel měl zrovna v ruce nůž. Stopy po díře jsou pořád viditelné kolem psa v pravé dolní části. Myslím, že tam bylo i to, že žádnou podobnou zakázku už nedostal, moc populární tedy obraz asi nebyl.

Bartholomeus van der Helst

Slavnostní hostina kušařů u příležitosti vyhlášení Münsterského míru (1648)

Münsterský mír byl jedním ze série, která vešla ve známost jako Vestfálský mír, a která ukončila jak Třicetiletou válku tak i osmdesátiletej konflikt mezi Španělskem a Holandskem. Obraz má na délku 5,5m.

Adraen Pietersz van de Venne

Lovení duší (1614)

A na závěr zase jeden politickej. Nalevo Protestanti a napravo Katolíci se snaží vylovit z řeky tonoucí se duše. Nejenom že je Protestantů více, ale ještě k tomu je na jejich straně pěkně slunečno, zatímco Katolíci maj zataženo. Přehlédnout nejde ani zlato sypající se z lodě Katolíků.

Jak jsem si teď procházel archiv muzea na internetu, tak jsem toho celkem dost neviděl, nevím jestli je to tím, že to nebylo vystaveno a nebo tím, že jsem to nenašel. Každopádně mne už začínaly bolet nohy a já chtěl ještě stihnout Goghovo muzeum. To jsem ještě netušil kolik hodin strávím ve frontě, ale o tom zas jindy.