Když narazíte na knížku s titulem slibujícím seznámení se s historií téměř všeho a ještě k tomu ve zkratce, tak vám to prostě nedá a začnete číst. Já začal víc jak před rokem. Jedním z důvodů, proč to trvalo tak dlouho bylo, že jsem neměl papírovou verzi, ale elektronickou. Četl jsem většinou po kouskách v MHD na malé obrazovce telefonu a to ještě k tomu jenom občas. Toto se změnilo, když jsem dostal pod stromeček čtečku Kindle a víc jak dva týdny jsem byl bez internetu a TV. To se to četlo!

Za necelé dva týdny se mi ji podařilo přečíst úplně celou. Pilně jsem si podtrhával a tak by jen zvýrazněné části vydaly na menší knížku. Je tu totiž minimum vysloveně nudných pasáží a tak jsem se nejen dost dověděl, ale zároveň se i dobře pobavil.

Prakticky nepřetržitě se tu člověk úplně ztrácí v měřítku ať už v

• titěrnosti – jádro atomu je opravdu mrňavé, tvoří pouhou miliontinu miliardy objemu atomu. Pokud bychom si představili atom jako katedrálu, tak pak by jádro mělo velikost mouchy, ta by ale byla několikatisícinásobně těžší než katedrála
• rychlosti – částice mohou vzniknou a zaniknout během 0,000000000000000000000001 vteřiny
• počtu – při dostatečné výživě může být z jedné buňky bakterie na konci dne 280 000 miliard jedinců
• času – Země je stará 4,5 miliardy (to mimochodem “víme” teprve od roku 1953). Pokud si toto období představíme jako rozpažení, pak doba od jejího vzniku po první mnohobuněčné organismy zabere délku od konce jedné ruky po zápěstí druhé, složitější organismy zaberou část od zápěstí ke konečkům prstů. Lidstvo tu zabírá asi tolik místa kolik ubere střední pilník po jednom přejetí po nehtu.
• vzdálenosti – pokud bychom měli diagram Sluneční soustavy v měřítku a Země by měla velikost hrášku, pak by byla od Slunce vzdálená 100m, Jupiter by byl 300metrů daleko a Pluto 2,5km (příčemž by mělo velikost bakterie, takže by stejně nebylo vidět). A to Plutem Sluneční soustava nekončí, tmavý papír by pokračoval ještě dalších asi 7km. Proxima Centauri, nejbližší hvězda, by byla 15 000km daleko. pozn1. tohle všechno je hodně přibližně pozn2. knížka je zroku 2003, proto tu ještě figuruje Pluto

Člověk se tu spoustu dozví, ale také zjistí, že toho spoustu ještě nevíme a třeba i věci, které jsou prezentovány celkem jasně tak jasné nejsou např. pokavaď někdo prohlásí, že galaxie M87 je vzdálená 60miliónů světelných let, tak tím vlastně myslí, že je někde mezi 40-90 miliony

Nikdy mne také nenapadlo, jak důležité a jedinečné jsou tektonické desky, přitom o nich víme teprve chvíli: Teorie o jednom spojeném původním kontinentu spatřila světlo světa teprve v roce 1912 a nedostalo se ji mnoho pochopení. Z nějakého důvodu se zdálo nemožné, aby se kontinenty pohybovaly do stran. To že se pohybují na ose sever-jih bylo běžně uznáváno… Pro vysvětlení stejných zkamenělin po celém světě tu byla teorie mostů. Ať už vedoucích přes Atlantik nebo z Austrálie do Antarktidy… V roce 1944 přichází teorie driftujících kontinentů, která byla dokázána až v roce 1963 a kterou známe od roku 1968 jako tektonické desky. Ty vyřešily nejen pohyb kontinentů, ale i to, kam se dostává všechen nepořádek z řek a otázku jak je možné, že je moře stále tak hluboké a pevnina není placka. Země jako jediná z planet tyto desky má, jak je to možné stále záhadou.

Ani teploměr tu s námi není tak dlouho: První teploměr vznikl, díky Fahrenheitovi v roce 1717. Z neznámých důvodů nakalibroval měření tak, aby voda mrzla při 32°F a vařila při 212°. V roce 1742 přichází Celsius s konkurenční stupnicí, i když z počátku obrácenou než jak ji známe teď. Voda mrzla při 100°C a vařila se při 0°.

Zajímavá jsou i čísla rekordních hloubek, kam se byl člověk schopen dostat. V roce 1930 to bylo necelých 200metrů, rok 1934 zaznamenal přes 900, 1948 1400metrů (všechny stejným člověkem ve vlastnoručně vyrobeném batisphéru). V roce 1954 přichází na scénu batiskaf otce a syna Piccardových a hloubka 4km. V roce 1958 po kontraktu s US Navy, proběhlo jeho vylepšení a v roce 1960 ponor na dno Mariánského příkopu. Klesání do hloubky 10 917metrů jim zabralo téměř čtyři hodiny a na dně strávili dvacet minut. Jelikož ssebou neměli fotoapát, tak neexistuje žádné obrazové svědectví a i kdyby ho měli, tak by to kvůli tmě a oknům o průměru 5cm asi za moc nestálo. Toto byl zároveň i poslední ponor do takovéto hloubky, který lidstvo do dneška udělalo! Peníze se totiž přesunuly na projekt přistání na Měsíci. Nyní tak máme lepší mapy povrchu Marsu než dna oceánů.

A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Rozhodně není třeba číst knižku od začátku do konce, kdekoli ji otevřete, můžete začít (i když je dobré najít začátek kapitoly). Pokud se chcete dozvědět, jak se vlastně stalo, že jsme tady a nebo chcete jen okouzlit svýmy moudry u piva, pak je toto knížka pro vás. V Čechách se prodává pod názvem Bill Bryson : Stručná historie téměř všeho.