Po tom, co jsem včera prošvihl autobus do Londýna, teď sedím na letišti a čekám až otevřou bránu. To je vždycky nuda a tak jsem se rozhodl, že aspoň napíšu něco o další knížce kterou jsem před pár dny dočetl. Je od Stacy Schiff a název Cleopatra A Life vystihuje přesně o co v ní jde.

Jedná se o snahu zdokumentovat život egyptské Kleopatry. Už na začátku je zdůrazněno, že z dobových materiálů nezbylo téměř nic a co zbylo, tak je tendenční a zdroje se rozcházejí. Hodně často jsem se strácel ve vedlejších postavách a rodinných či politických vztazích, ale i tak jsem se opět dozvěděl něco nového.

Vůbec jsem třeba netušil, že Kleopatra nebyla původem Egypťanka, ale že pocházela z makedonského rodu Ptolemájů, kteří zde vládli od dob Alexandra Velikého, a ke kterému byli spřízněni krví. Taky jsem netušil, že Kleopatra byla velmi vzdělaná a to především v rétorice a byla v tomto oboru nejlepší v té době. Tím, že byl Egypt velmi bohatý a jeho ekonomika byla snad 100% centrálně plánovaná byla Kleopatra i nejbohatší osobou středomoří, ne-li celého světa.

Podle knihy, rozhodovala nejen o tom, co kde kdo vysadí, ale i o tom kde, komu a za kolik se zboží prodávalo. Věci jako obilí šly od pěstitelů nejdříve ke Kleopatře, která je potom dále rozprodávala a měla z toho slušnej profit. Třeba na olej, sklo či papyrus měla úplný monopol. Svým bohatstvím si Egypt vykupoval mír s Římem, který byl v té době, v porovnání s Alexandrií doslova zapadákovem. To se změnilo po smrti Kleopatry a ovládnutí Egypta v říjnu roku 31 před Kristem. Až poté se Řím začal měnit ve výkladní síň impéria. Zásluhu na tom měl Octavian, kvůli němuž a jeho zálibě v upravování historie toho víme o Kleopatře tak málo.

Kleopatra se k moci dostala, jak bylo v jejím rodu zvykem, postupnou likvidací rodinných příslušníků. Po této akci pak vládla bez opozice po dobu téměř 22let až do svých 39let. Kniha tvrdí, že použití kobry k sebevraždě je velmi málo pravděpodobné, protože Kleopatra byla velký fanoušek jedů, které různě zkoušela na svých vězních, a proto zvolila spíše již nějakou připravenou látku.

Rozdíl mezi Egyptem a Římem té doby byl i v možnosti uplatnění a práv žen. Zatímco v Egyptě byly ženy, ne-li úplně tak hodně blízko k rovnoprávnosti pak v Římě neměly práva prakticky žádná a ve veřejném životě se nevyskytovaly. I to se změnilo po Kleopatřině smrti.

Knížka to byla celkem hutná, humorných pasáží minimum. Za zmínku snad stojí jen víra v řeku Nil. Ta byla považována za kouzelnou, majíce magický vliv na plodnost. Nejen, že Egypťanky rodily více, ale měly i spoustu dvojčat, často čtyřčat. Kozy, které mívají většinou jen dvě kůzlata, prý v Egyptě mívala pět. Pro vodu z Nilu si tak nechávali posílat i lidé z jiných států, když se jim nedařilo počít. Krom plodnosti se i tvrdilo, že jeho voda vře při poloviční teplotě než normální voda.

Knížka na zkrácení chvíle to moc není a občas jsem měl tendenci přeskakovat všechna ta jména, proto by možná mohla být krapet kratší, pak by se ale zase ztrácel dojem z pořádné historické knížky. Kdo ví co je na tom vše ale pravdy. Jinak i tuto knížku jsem četl na Kindlu, takže obrázek je stažený z netu.