Včera ráno mi přes orosené okenní tabulky prosvítalo slunce a tak jsem před polednem (místo pravidelného běhu) vyrazil prozkoumat vesnici, kde týden bydlím, pěšmo a s foťákem. Vesnice se jmenuje Lustleigh a já měl na projití hodinu a půl. Varování: některé fotky jsou natolik idylicky skanzenové, že se emocionálně slabší jedinci neubrání výkřikům jéé, podívej, či to je jak z pohádky 🙂

Pár metrů od domu zahýbám na Mill Lane↑, na které jsem zatím ještě nebyl a ani nevím kam vede. Jak její název napovídá, tak mne zavedla ke starému mlýnu a pekárně↓. Kousek odtud byl i hřbitov. To už jsem totiž na samotném kraji vesnice. Scházím k rákosu u čističky, značená cesta sice pokračuje dál, ale když vidím, že bahno, které se mi už teď přelévá přez špičku boty, je ještě asi třicet metrů (a to jsem na cestě, ne v rákosu), tak se otáčím a kousek se vracím.

Ne že bych někomu vyloženě lezl přes plot, ale po asi ne úplně veřejné loučce se dostávám k cestě, která vede na místě kde bývala železnice. Poslední cestující tu projížděli v roce 1959. Cesta pěkná, tím že je na náspu tak tu ani není bahno jako vespod.

Kolem potoka se postupně dostávám do oblasti Wreylandu. Ten je součástí Lustleighu teprve od 19.století a člověk si tu připadá jak v idylickém století sedmnáctém. Uzounká asfaltka tu vede kolem doškových domků a statků. I když jich je jen pár, tak dojem je, díky absenci jiných staveb, velmi dobrý.

Na návsi doškové domy také nechybí. Hlavní dominantou ale je samosebou anglikánský kostel. Vypadá tak jako stovky dalších a je zasvěcený Svatému Janu Křtiteli. Hlavní věž je z druhé poloviny 14.století, nejstarší části jsou ale o nějakých sto let starší. Podle různých kamenných útvarů, tu lidé žijí již minimálně od šestého století. V Domesday Book, soupis ze sčítání obyvatel a majetku z roku 1086!, tu žilo asi 150 lidí, jejihž hlavním oborem bylo včelařství. V tuto dobu se vesnice ještě nejmenovala Lustleigh, ale Sutreworde. Teď tu žije něco přes 600 obyvatel.

Jak je na fotkách vidět, tak sluníčko bohužel nevydrželo po celou dobu. Po poledni se sice vrátilo, to už mi bylo ale houby platný. Takovýto mám výhled z okna↑.  Zelená plocha vpředu je obecní sad, který je využíván jako parčík. Kostel jsem už popisoval, jen dodám, že jsem si tu za ten týden zvykl na odbíjení každou celou hodinu. Naštěstí tedy neodbíjí tolikrát, kolik je zrovna hodin, ale jen párkrát – pokaždé stejně. Budova uprostřed, co má takový krapet goticko-kostelní okna je místní obecní dům. Za kopcem vzadu pak jsou nádrže, kam jsem se vypravil předevčírem.

Mnohem více fotek následuje v galerii, většinu jsem se snažil i nějak základně popsat. Snad se budou líbit.