Týden trávím v Cardiffu, a protože tu každý den prší tak není problém zajít do musea. To cardifské se pyšní velkou sbírkou impresionistů. Nakonec tam trávím přes tři hodiny s tím že současné umění vysloveně procházím směr východ. Muzeum pěkné, ani tu nebylo moc lidí. Dál je pár fotek obrazů co mne zaujaly.

Vincent Van Gogh – Rain, Auvers (1890)

Zaujalo mne jak je tu namalovanej déšť, na netu se posléze dozvídám, že to Gogh okopíroval od Japonce Hiroshigeho a jeho dřevorytu Most v dešti.

Joseph Mallord William Turner – The Morning after the Storm (1840-1845)

Turner tu samosebou nemohl chybět. Jeho specialitkou bylo moře, tady byly vystaveny jeho tři obrazy, tento se mi zdál nejhezčí. Byl nejspíše inspirován velkou bouří z 21.listopadu 1840.

 

Anthony Frederick Augustus Sandys – Queen Eleanor (1858)

Sandys se specializoval na půlportréty půvabných, (ale) často nebezpečných žen. Tady je vyobrazena manželka krále Henryho II, která žila mezi lety 1122-1204 a která zabila milenku svého chotě Rosamundu. Červená příze, kterou drží v pravé ruce ji má dovést skrz houštinu k úkrytu Rosamundy, kde ji potom otráví (kalich v druhé ruce). Dýka v pravé ruce byla pro odstranění stráže. Hned vedle visel obraz kde byla zobrazena Rosamunda a za závěsem opět Eleanor, takže oblíbený motiv té doby.

Honoré Daumier – Workmen on the Street (1838-1840)

Na to jak je to malinkej obrázek (12x17cm) tak to maloval dost dlouho :-). Proč jsem si vybral zrovna tenhle obraz? Líbily se mi syté barvy, kterým určitě dopomáhá i černá obrysová linka postav. Kompozičně to vypadá jak normální fotka z ulice. V popisu bylo něco o pohledu muže s fafjkou a mužem s vysokým klouboukem, cosi jako třídní napětí. Já jsem to bral spíš jako momentku.

Edward Lear – Kinchenjunga from Darjeeling (1877)

Jediná osmitisícovka v celé galerii. Tibeťani se svatyní v popředí, tam jsou podle průvodní tabulky, aby dodali obrazu malebnost. Sám Lear prý o Kinchenjunge prohlásil, že to není moc sympatická hora, je prý tak vzdálená, taková obrovská jakoby na ní sídlili bohové, ohromný svět v mlze kde přebývají těžko představitelní tvorové.

Workshop of Alessandro Botticelli – The Virgin adoring the Child with the Young StJohn the Baptist (cca1482-95)

Až do dnešní návštěvy jsem si vždycky myslel, že Jan Křtitel byl minimálně o deset let starší než Kristus. Opět častý výjev zdejších italských mistrů, povětšinou v plenéru. Oválný tvar odkazuje na narozeninové tácy, které se dávaly matce po porodu. Obraz nejspíše nemaloval sám Botticelli, ale nějaký z jeho asistentů.

 

Girolamo del Pacchia – Holy Family with Young StJohn (cca1515)

Jan Křtitel tradičně zobrazen s holí a velbloudí halenou, symbolem sebezapření. Obraz byl nejspíše malován pro rodinu Chigiů sídlících v Sieně, která patřila mezi jednu z nejvlivnějsích renesančních dynastií.

 

 

 

Gerbrand van den Eeckhout – The Adoration of the Shepherds (1665)

Obyčejně jsou Marie s Josefem na obrazech z Betléma zobrazeni jak se klaní batoleti, tady jsou ovšem zachyceni při překvapivé noční návštěvě pastýřů.

 

 

Peter Paul Rubens – Aeneas in the Underworld

Trojský bojovník Aeneas je tu zachycen  při cestě podsvětím, kam se vydal hledat svého zemřelého otce Anchisese. Tady je obklopen monstry, ve strachu tasí meč. Vzpamatovává se až když zjistí, že je obklopen nehmotnými duchy. Příběh vychází z Virgilovy básně Aeneas. I když je obraz olejem na plátně, jedná se pouze o náčrt pravděpodobně pro větší dílo.

 

 

Frans Snyders a studio Peter Paula Rubense – The Poulterer Shop (cca1612-15)

Obraz plný erotického napětí. Majitel obchodu s drůbeží chlípně zírá na svou služku jak pracuje. Ve Flámech stejně jako v Čechách má pták více významů, přičemž vogelen je dokonce slengový výraz pro soulož.

 

 

 

Thomas Jones – The Bard (1774)

Na kraji útesu, těsně před jeho skokem, sesílá poslední bard kletbu na Angličany, kteří právě obsazují Walles. Příběh je založen na básni Thomasa Craye The Bard, která popisuje masakr bardů králem Edwardem I. Bardi byli považováni za potomky druidů, a proto je zde bard tak i vykreslen. Stonehenge v pozadí symbolizuje starobylost druidů.

Joshua Reynolds – Charlotte, Lady Williams-Wynn and her Children (cca 1778)

Tak to co má na sobě Charlotte na sobě je podle popisku módní “turecký” kostým, který byl považován za neformální. Reynolds byl obzvláště dobrý v portrétování dětí a to se mi líbilo, že tu nejsou jen v nějaké póze, ale jsou v akci. Malba trvala 11let.

 

Penry Williams – Fisher Boys (pol 19.st)

Skoro jak záběr z nějakýho filmu s Merilyn, pohoda padesátých let o století dřive.

 

 

 

 

 

Edwin Henry Landseer – Ratcatchers (1821)

Landseer byl nejpopulárnější malíř zvířat 19.století, byl také oblíbenec královny Victorie. Zvířata patřila umělci. Bílý  teriér se jmenující se Brutus číhá na krysu mezi prkny, zatímco staffordský bullteriér (Boxer) spolu s Vixenem pozorují norující fretku.

 

Jean-Francois Millet – The Gust of Wind (1871-3)

Obraz zachycuje moment kdy mohutný poryv větru vytrhává starý dub z kořenů. Postava na pravo udává rozměr celé scéně a zobrazuje romantický pohled na mocnost přírody nad člověkem. Celý výjev může znamenat i Milletův pocit z likvidace starého venkova pod vlivem moderní civilizace.

 

Pierre-Auguste Renoir – Conversation (1912)

Malováno pravděpodobně v zahradě burgundského domu v Essoyes, kam Renoir jezdil na léto od roku 1898. Jeden z mnoha obrazů zde, který byl pořízen díky sestrám Daviesovým, jejihž otec se díky hutnictví stal jedním z nejbohatších Welšanů.

 

Pierre-Auguste Renoir – La Parisienne (1874)

V roce 1874 byl tento obraz vystaven na první výstavě impresionistů. Modelem byla bývalá odeonská herečka madam Henriette Henriot, která byla modelem i pro další Renoirovy obrazy. Sytá modrá barva působila na tehdejší obecenstvo až nemístně koketně. Po stranách dvě sošky od Degy.

Claude Monet – Charing Cross Bridge (1902)

Jeden z temží série, kterou Monet tvořil při svém pobytu v Londýně na balkóně v pátém patře hotelu Savoy. Monet se později vyjádřill, že jediný čas kdy má rád Londýn je zima, bez mlhy prý není Londýn Londýnem.