Trochu jsem váhal, jestli stejnojmenný post nenapíšu hnedka další den po Delším plavání, kdy už se to možná taky kvalifikovalo. Nakonec jsem rád, že jsem nechtěl mít dva téměř stejné příspěvky po sobě a nechal to na později. Dneska bylo slunečno, klidná hladina a dokonce jsem vlezl ráno do vody již na druhý pokus a to to ještě bylo proto, abych svlíkl zbytek oblečení, jinak bych to dal asi napoprvé. To se hodilo, protože časovou rezervu na osmělování jsem měl minimální.

Jak je voda přece jenom studená, tak se tělu pro staženost ne úplně nejlíp dýchá a tak tvoří většinu mého stylového času prsa. Jejich další výhodou je, že se při nich dostane hlava celkem často nad hladinu, což usnadňuje zvykání si na chlad. Minimální první šířka zátoky je tedy tímto stylem. Kvůli studené vodě téměř nevydržím plavat znak. Při prsou či kraulu asi úplně nepotápím hlavu a tak potom temeno reaguje celkem bolestivě. Tím, že dneska byla voda nějaká teplejší, tak jsem dokonce zvládal při prsách i vlnit. Není to sice podle předpisů, ale mně se to tak líbí víc.

Kraul se mi plave nejlépe tak někdy uprostřed, mezi desátou a patnáctou minutou. To už je tělo na vodu zvyklý a zároveň ještě není úplně prochladlý. Dneska jsem zvládl právě v tomto intervalu přeplavat maenporthskou zátoku (cca 150m) kraulem v kuse, jinak to zatím neudýchám. To se týká nádechů na každý třetí záběr s mírným dosplíváváním, kdy je třeba se nadýchnout více zhluboka. Nádech na každej druhej záběr je teďka snažší a tímhle hektičtějším stylem jsem to zvládl právě už minulou sobotu.

Důvodem, proč se mi dneska zdála voda teplejší, byl asi výraznější odliv. Tvar dna je takový, že po rychlejším spádu následuje téměř rovinaté dno. Tím, že spád byl na suchu, se dalo dojít fakt hodně daleko (asi klidně až ven ze zátoky), aniž by byla voda výrazněji nad pás. Takováhle mělčina se od vzduchu (13ºC), ale hlavně i od ranního sluníčka, zvládne “ohřát” přece jenom lépe než x metrová hloubka. Jen si člověk připadá trochu blbě v takovýmhle brouzdálku plavat.

Povzbuzen ranním úspěchem jsem se k pláži vypravil i odpoledne a přidal k ranním pětadvaceti minutám další půlhodinu a dostal se tak v květnu už přez dvě hodiny (oproti dvoum minutám v dubnu 🙂 ). Už když jsem k pláži přibíhal, tak mi bylo jasný, že bude narváno. Parkoviště totiž bylo úplně plný a já tak byl rád, že jsem si nechal telefon i garmina doma a nebudu se o ně muset bát. Ve vodě to bylo tak půl na půl lidi (děcka) s loďkama a bez loděk. Z poblíž kotvících plachetnic občas (2x) projel motorovej nafukovací člun. Do vody jsem vlezl bez problémů, ale při plavání mi dělala problém její teplotní “flekatost”, kdy teplejší místa střídala vysloveně studená. Viníkem byl asi příliv, který zrovna nabíral na intenzitě. Tím jak vody přibývalo tak se mi zdálo, že ubývalo dětí, které rodiče vyhnali raději na břeh. Ranní plavání bez lidí mám určitě radši, ale do budoucna je dobrý vědět, že i odpoledne se to dá.