Vstup do samotné tržnice a stánky v ní. Není to žádný jednolitý obrovský prostor jak jsem čekal, ale vlastně jen “pár” stánků s mišmaš sortimentem. Od obrázků a marmelád po dřevěné výrobky a trička.

Nedílnou součástí Covent Garden jsou i pouliční tajtrdlíci a muzikanti. Na chvilku u starších cyklistů, kde byl vtip v tom, že se jeden jakoby učil jezdit a různě se přitom kymácel. V textu to tak nevyzní, ale opravdu to komické bylo. Pak jsem se zastavil u chlápka, který měl pointu založenou na tom, že je úplně šílenej. Krom sundávání kalhot před procházejícími, na ně parkrát i vyběhnul se zapnutou motorovou pilou. Taky se ptal lidí odkud jsou a když narazil na jednoho chlápka z Londýna, tak byl překvapen, všichni ostatní byli turisté ze zemí mimo Británii. Finále mělo spočívat v tom, že se tou pilou rozřeže, jelikož jsem už ale neměl čas, tak jsem o toto přišel 🙂

Obchůdky a hospůdky jsem nějak nefotil. Z okolních uliček mne zaujal mostík mezi dvěma budovama, úžší ulička s cihlovejma barákama, strom prurůstající skrz plot, ale hlavně knihkupectví Stanfords. To se pyšní titulem největšího dodavatele cestopisné literatury na světě a vevnitř se dá strávit celkem dost času. Krom knížek a cestovních map tu lze koupit i velké glóbusy, nástěnné mapy anebo i pěkné hole. Já si tu koupil Kapesní atlas zapadlých ostrovů s podtitulem “50 ostrovů, které jsem nenavštívil(a) a ani nikdy nenavštívím” od Judithy Shalanské.