Chasidští Židé patří k těm ultradoxním. Mají jednu z nejvyšších porodností v Británii a tak kolem kočárku vetšinou ještě aspoň dvě další děcka pobíhají. Velmi populární tu jsou koloběžky.

Bude to znít asi hodně blbě, ale tak nějak jsem chápal, proč Židé nebyli zrovna populární a bylo tak snadné na nich nahnat politické body. Za celou dobu jsem snad neviděl žádného, který by se usmál, všichni měli takový ten vážný výraz, velmi hraničící s opovržením. Děcka se teda párkrát usmála, ale nikdy ne na cizí. Prostě taková uzavřená komunita.

Já jsem bydlel ve shluku osmi nízkopodlažních budov. Moc jsem nepochopil, proč je zábradlí na střeše takhle kostrbaté. Bylo to tak na každé budově, takže důvod to asi nějaký má.

Některé větší komplexy už nepůsobily mezi jednotlivými objekty moc příjemně, ale zas třeba měly komunální zahrádku, kam se bylo možno přihlásit a pěstovat si třeba svoje rajčata.