Tak jsem konečně zdolal knížku o cestování skrz Afriku. Dostal jsem ji k Vánocům a přečetl ji na tři rázy. První kus myslím ještě v zimě, druhej v květnu, no a teďka v září ten poslední. Hodně mi to připomínalo Koubkovy Karí povídky, které jsem četl před x lety. Možné ne tak vtipné, ale zas takové opravdovější.

Chlápek se prostě rozhodl, že projede Afrikou ze severu na jih a za dopravu utratí co nejméně, tedy stopem. Vypadá to, že realitu nikterak nezkrášluje, ale ani nepřehání. Představit si to teplo a vyčerpání je hodně těžké a připadá mi až neuvěřitelné, že se nakonec vrátil domů, do Liberce. Mne by asi nejvíc debtalo jednání se všema ouřadama kvůli vízům do další země. Žádná částka za razítko totiž není nemožná, to samé pak platí i o samotných pohraničnících. Jinak to vypadá, že měl na lidi spíš štěstí, ono to ale asi jinak ani nejde. Ty co na lidi štěstí nemaj, pak už asi knížku nenapíšou…

Délka trvání pod mapkou vypadá celkem hrozivě, ale je v tom i pauza, kdy si vydělával v Jižní Africe stavbou lodí v přístavu na letenku zpátky. No a že to je takovejhle “děda”, to jsem teda taky nečekal. Spousta čb fotek v knížce je bohužel otřesné kvality, protože nejsou vytištěny na lepším papíru. To mi přišlo škoda.

Do černé Afriky jsem se vždycky trochu bál. Přejíždět ji ze severu na jih se teda opravdu nechystám, ale nějákej jeden státeček? Kdoví. Petr Zeman chválil Sioma Falls v Zambii, tak možná tam. Letos už ale asi ne. Ono to vůbec vypadá, že do konce roku se už za hranice Evropy nevypravím.

Opravdu pěkná knížka, díky Petře z Liberce i Havířova, že jsem si ji mohl přečíst.