Debata k referendu o skotské nezávislosti
Tak dneska Skoti hlasovali, jestli chtějí zůstat v Unii (té ostrovní) a nebo ne. Prakticky vůbec jsem to nesledoval, ale i tak ke mně něco prosáklo. Hlavně po posledních dnech si myslím oddechnou, že už je referndum za nima, ať už dopadne jakkoli.
Prakticky celá debata byla o tom, jestli by na tom Skotsko bylo ekonomicky lépe než je teď. O ničem jiném než o penězích jsem je mluvit neslyšel. Nějaké zavrhování monarchie vůbec a řeči o svobodě jen jako heslo v podobě Svobodné Skotsko. O idejích se tedy politici moc nebavili a tak to pěkně sedí na ten náš stereotyp, že si Skot pro korunu nechá vrtat koleno. Vypovídá o tom i výrok tenisty Andyho Murryho – Chci se o tomto problému dozvědět víc, nemyslím si, že by ses měl rozhodovat na základě emocí, ale na tom, co je pro Skotsko nejlepší ekonomicky. Nechceš udělat unáhlené rozhodnutí a pak vidět zemi břichem vzhůru (v originále : “I want to read more about the issue. I don’t think you should judge the thing on emotion, but on what is best economically for Scotland. You don’t want to come to a snap decision and then see the country go tits up.”).
Ten mimochodem dlouho mlžil, ale nakonec se na poslední chvíli vyslovil pro nezávislost.
Jestli chtějí odejít kvůli tomu, že jim z Londýna chodí míň než tam posílají, tak mi to přijde sobecké a jestli se bojí odejít kvůli tomu, že by se sami neudrželi na nohou, tak mi to přijde zbabělé. Samostatnost by podle mého neměla stát na predikcích, jestli za deset let budu bohatší či ne (to stejně nikdo neví), ale na tom, jestli se ve větším celku stále cítím jako v blízké rodině anebo spíš jako mezi sousedy. Ptal jsem se tu na názor tří klientů a a všichni mi řekli – Zůstanou, ale byl bych radši kdyby odešli. BYlo to ale řečeno trochu s nadsázkou.