Dvacáté století se zapsalo do historie spoustou zlomových momentů. Nékterá se zdají neuvěřitelná v tom pozitivním smyslu a některá v tom negativním. Do druhé skupiny určitě patří vše okolo průmyslové likvidace lidí v podobě Holokaustu. Dokument, který na toto šílené vraždění poukázal a vrhl toto téma do centra diskuzí sepsal Rudolf Vrba s Alfredem Wetzlerem, kterým se, jako jedněm z mála, podařilo uprchnout z vyhlazovacího tábora a do povědomí se dostal jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. Ta je v knížce jako příloha a je to takový úřednický dokument. Oproti tomu hlavní text knížky je velmi čtivý a nebýt to takto tragické téma, tak bych i napsal, že je radost ho číst.

Jméno Rudolf Vrba přijal Walter Rosenberg až po zdařeném útěku a přidáním se ke slovenským partizánům. Vzhledem k tomu, o jak důležité svědectví šlo, mne opravdu zarazilo, že jsem o tomto rodáku z Topol‘čan nikdy neslyšel. Jedním z důvodů mohla být i jeho emigrace po vystudování chemie na Karlově univerzitě, nejdříve do Izraele, pak do Anglie a nakonec do Kanady. Právě v Británii se rozhodl napsat tuto knížku s úmyslem vrhnout světlo na to, jak se vlastně mohlo stát, že miliony lidí, víceméně pokojně, nastoupily do vlaků a bez nějakých větších potyček byli posléze zlikvidováni. V angličtině vyšla roku 1964 a je považována za to nej, co o tomto tématu vzniklo. Český překlad se na pultech objevil až v roce 1998.

Děj samotný začíná autorovým pokusem o útěk ze Slovenského štátu. Dostává se do Maďarska, pak se od něj ale štěstí odklání a on se dostává do tábora jménem Majdánek a posléze do Osvětimi. Všude se mu daří držet ve vrstvě zajatců, kteří si, na poměry tábora, nežijí tak zle. I když je text psán celkem otevřeně, tak se autor nezmiňuje, jak se do těchto lepších vrstev dostal. Jediné co zmiňuje je štěstí, kterému párkrát pomohla i jeho znalost jazyků. I přes existenci v trochu chráněné skupině, je ale smrt jen krůček vzdálená, ať už víceméně náhodná z rukou dozorců či z úplavice a nebo jiné nemoci.

Jelikož je přesvědčen, že důvodem, proč celá tahle smrtelná mašina jede jak na vlásku, je její absolutní utajení, začíná sbírat co nejvíce informací, aby, až se mu podaří uprchnout, mohl podat zprávu o tom, co se tu děje, celému světu, hlavně pak ostatním Židům, které transport teprve čeká a doufá, že to povede aspoň k nějakému odporu. Skoro to vypadá, že by k nějaké revoltě mohlo dojít díky československým Židům, kteří sem přijeli z Terezína. Ti měli v táboře speciální zacházení a pár měsíců si tu žili celkem v normálně, nejspíš z důvodu jakési kontroly ze strany Červeného kříže. Nakonec nadešel i jejich čas a i když byli varován so se s nimi stanei, tak k žádnému povstání nedošlo (jako důvod je tu zmiňována snaha ochránit děti před masakrem) a tak se do pecí vydávají za zpěvu čs. hymny. I při tomto projevu absolutní neagrese se mi vybavili knížky od Tolstoje a Stoweové o nenásilí, které jsem nedávno četl a říkal jsem si, jak by to asi dopadlo nebýt války. Došlo by při odhalení k nějaké změně? Přišli by po Židech na řadu Slované? Autor tu jako jeden z důvodů pro celou vyhlazovací mašinérii zmiňuje ekonomiku. Nejen, že zabavené nemovitosti sloužili jako skvělé úplatky pro místní podporovatele, ať už v Čechách, Polsku, Francii anebo kdekoli jinde, ale i ošacení a veškeré ostatní věci se posílaly do Říše, kde sloužily jako vítaná vzpruha zásobování. Možná, nebýt války (po poražení SSSR a dohodou s USA?) by třeba tlak na likvidaci nebyl tak velký. Kdyby jsou kdyby, kdoví.

Samotný příběh, bez dodatků a příloh má asi jen necelých 300 stránek a za přečtení rozhodně stojí. Já četl elektronickou českou verzi v kindlu a občas tam byly divné překlepy. Co jsem koukal, tak v tištěné verzi je to podobné a přijde mi to škoda.