Klient, u kterého právě jsem, pobýval celkem dlouho v USA, je do nich celkem fanda a tak mne vlastně ani nepřekvapilo, že se v nákupu objevila dýně s vyřezávací soupravičkou. Naštěstí mi do toho nijak nemluvil, hlavně prý ať to má oči a zuby. Mělo to být připravené na víkend s tím, že je jedno, kdy se do toho dám. Do dýně jsem se radši (aby se popřípadě koupila nová) zavrtal už v úterý a jelikož to byl můj úprvně první pokus, tak samozřejmně nechybí fotky.
Ve vyřezávacím setu byly i šablony na různé ksichty. Na balení bylo napsáno, že se v žádném případě nejedná o hračku a že je práce možná pouze pod dohledem dospělé osoby. Nějak profesionálně to nevypadalo, ale dělalo se s tím naprosto nádherně.
Nejdřív bylo potřeba odříznout vršek. Bylo až zvláštní, jak jsem si připadal, že lezu někomu (něčemu) do hlavy. Takovej ten sajrátek, co na něm jsou nalepený semínka, iluzi ještě umocnil.
Po takovém hrubém odklizení, kdy jsem odstranil všechna jadérka, mi připadlo, že té dužniny moc nebude. Po půl hodině dalšího škrabání, se ale mísa pěkně zaplnila. Původně jsem škrabal normální lžící, kterou jsem po chvíli vyměnil za jednu se skrácenou rukojetí, která se pěkně vlezla do vnitřku dýně.
Po vydlabání přišel na řadu design. Šablony byly celkem na nic, já podle jedné alespoň určil vzdálenost očí, nosu a úst. Pak už nezbývalo, než zarazit pilník do oka.
Vše šlo až překvapivě hladce (ještě jednou chválím soupravičku). Po vyříznutí očí nosu a úst jsem z vnitřku ještě odškrabal celou misku dužniny a za půl hodiny už dolaďoval zoubky. Další půlhodinu jsem hledal svíčku a pak už jsem konečně zhasl světlo.
Fotky za světla nebyly to pravé ořechové, taková trochu duchařina se hodila mnohem více.
S focením jsem se trošku rozjel – nadhled, podhled, trochu ze strany…
Začal jsem v sedm večer a skončil půl hodinu před půlnocí. Mezitím jsem ještě vařil večeři a i když jsem byl trochu v časovým presu, tak jsem z výsledného Díla měl radost. Jak malej.