Dneska dopoledne jsem si četl články na czechfaschionisto a muzivcesku, které se rozhořčovaly nad nevkusem pána, co si přebíral státní vyznamenání ve flísovce a které byly doprovázeny tunou dalších komentářů. Když jsem se pak byl odpoledne proběhnout, tak jsem si říkal, jestli není přes čáru, pohybovat se po centru Londýna v krátkých běžeckých kraťasech. Chlácholil jsem se, že při aktivním pohybu platí trochu jiné normy. Myšlenka, že by někdo, byť rekreačně. sportoval ve slušném oblečení, tak jako ne zas tak dávno, mi přišla celkem úsměvná. Něco podobného už přece dneska nepřipadá v úvahu.

Napadly mne vlastně jen dvě sportovní akce, kde jsou závodníci slušně oblečeni. Prvou jsou závody automobilových veteránů a druhou je Běh Járy Cimrmana. Všechno ostatní je převálcováno funkčním oblečením. S těmato myšlenkama jsem se “vřítil” na běžecký ovál u Regents Parku a málem jsem upadl. Jeden běžec, vizáží světlý Arab nebo Ind, tam kroutil kolečka v regulérní košili. Knoflíčky, krom kravatového, všechny zapnuté, rukávy vyrolované jen k lokti a na rukou oblekové hodinky. Záda měl viditelně spocený, tak jen doufám, že do práce už nemusel. Chvíli jsem si nebyl jistý, jestli náhodou nemá i plátěné kalhoty, ale tak daleko už nezašel. K teniskám si vzal tepláky, takže zas až takový extrém to nebyl.

Kubánec Félix Carbajal na startu olympijského maratonu v St.Louis roku 1904. Ostatní běžci měli trochu sportovnější oblečení, to ale nebylo Félixovi dopřáno. Na Kubě se živil jako poštovní doručovatel, a protože si myslel, že dobře běhá, tak se přihlásil na olympiádu. Nemaje peníze, vybíral příspěvky od diváků při jeho bězích ve městech po celé Kubě. Nakonec se mu povedlo sehnat prostředky na lodní lístek do USA a odplul. Úspory, které si ssebou vezl, ale prohrál v kostkách a tak mu nezbylo, než se z New Orleans do St.Louis (asi 800km) dostat chůzí a stopem. Na start to stihl jen tak tak a jelikož neměl nic na převlečení, tak běžel jak přišel. Vyjímkou byly jeho dlouhé vlněné kalhoty. Jednomu z atletů se podařilo najít nůžky a promptně nohavice zkrátil, aby se Felixovi lépe běželo. Jelikož dorazil na start po dlouhé cestě hladový, tak se prý i během závodu zastavil u cesty, aby si natrhal jablka (do té doby byl na prvním místě), pak se mu ale udělalo nevolno a tak si raději na chvíli lehnul do příkopa. Asi i vzhledem k těžkým podmínkám (32 stupňů, prach, provoz, kopce), nakonec skončil jako čtvrtý. Mnoho závodníků nedokončilo a vítěz doběhl (byl donesen) v nejpomalejším čase historie 3:28:53. Čas Kubánce bohužel není znám, nejspíš přes čtyry hodiny. Na celé trase byly schválně jen dvě místa, kde se dalo napít. Hlavní organizátor chtěl totiž zjistit, jaký má dehydratace vliv na organismus… A toto vše jen 110 let zpátky, necelé dva životy a kolik věcí se změnilo.

Dneska se to celkem sešlo. Další chlápek co tu byl, věkově tak kolem šedesátky, tu zase prováděl celkem zajímavou sestavu. Jestli jsem to dobře odpozoroval, tak nejdříve 100 metrů chůze pozpátku, pak nějakých 10-20kliků, které následovalo divoké mávání rukama. Rozhodně to nepíšu jako nějaký posměch. Jak podle mizerné techniky kliků a nicmoc dosahu paží při máchání rukama bylo zřejmé, že se snaží po nějaké době něco dělat, což je fajn. Vlastně jsem si ho všiml, když divoce máchal rukama pod jedním ze vzrostlých stromů, no a jak je ten podzim, tak to vypadalo, že veškeré listí, co z toho stromu poletovalo dolů, padá právě kvůli tomuto mávání. Působilo to tak nějak dramaticko komicky. Foťák jsem neměl a špatně se to popisuje.

Normálně tu bývaj jen “normální” běžci a tak se o zpestření staraj jen veverky, které tu pobíhají s žaludama a různě si je zahrabávají.

Jo a na té malé čtvercové fotce v záhlaví, je Zátopek, jak běží v normálních kalhotách s páskem a bílé košili.