S tím, co jsem vydlabal z halloweenské dýně, bylo potřeba něco udělat, přece nebudu vyhazovat něco, co se dá sníst. Do práce jsem se vrhl hned nadcházející den. Jindy než večer se to moc dělat nedalo a tak jsem v jednu chvíli dělal večeři (fazole s rajčatama a rýží), džus, placky a koláč. Semínka jsem stihl opražit už kolem poledne. V lednici jsem neměl na dužninu místo a tak jsem ji nechával venku, kde bylo chladněji než vevnitř, ale i tak jsem musel zbývající dýni, kvůli nesezóně teplému počasí, další den vyhodit. Smrděla. Co a jak jsem stihl udělat je na dalších řádkách.

Pražená semínka

Semínka z dýně, uvařená a před pražením.

Semínka jsem měl v celkem čistém stavu hned po vyndání z dýně a tak jsem je jen trochu propláchl ve vodě. Nějak jsem je nesušil, protože beztak hnedle putovala do osolené vody, kde jsem je nechal deset minut vařit. Vodu jsem slil, semínka trochu osušil, polil trochou olivového oleje a rozdělil na dva pekáčky. Na jednom jsem je nechal bez dalších úprav a na ty druhé jsem nasypal trochu sušené papriky. Oba pak šly do na 160°C předehřáté trouby. Po deseti minutách jsem s nima trochu zakvedlal a za dalších asi deset minut jsem je už tahal z trouby. Zvenku se moc nepozná, jestli už jsou hotové a tak je třeba ochutnávat. Já vyndával hned na první pokus, bál jsem se totiž, abych je nespálil.

Při prohrábnutí, hotové a srovnání natural-vyloupnuté-paprika.

Je trochu otrava, že se musí loupat (aspoň mi to teda přijde stravitelnější), o to déle ale vydrží. Chuťově mne velmi mile překvapily a tím, že vlastně nejdou jíst nějak extra rychle, tak se hodí k TV nebo počítači. Tím, že jsou trochu mastné, tak bych s knížkou trochu váhal. Loupat se nemusí jen v ruce, ale lze si s nima pohrát i v puse, pak vynikne ta paprika (popřípadě jiné koření).

Džus

300g dýně, 250ml vody, 60g cukru, půlka citrónu

Dýně se smíchá s vodou a cukrem, přidají se plátky z půlky citrónu a nechá se 24h stát. Druhý den se vše převaří, naředí 1:1 s převařenou vodou vodou (já měl z 650ml ve výsledku 1300ml) a rozmixuje. Může se hned pít. Kdo nemá rád drobné kousky, měl by ještě vše přecedit.

650ml jsem z kastrůlku přelil do mixéru a doplnil 650ml převařené vody. Zapl mixér a za chvilku už jsem mohl ochutnat. Jelikož jsem nečekal až tekutiny po převaření vystudnou, tak se ze skleničky ještě trochu kouří.

Chuťově to je hodně po citrónu a díky kouskúm dužnin jsem měl pocit, že piju něco strašně zdravého. I po třech dnech byl stále lahodný.

Dýňový bramborák

Půl kila dýně, jedna brambora, dvě vajíčka, mouka, česnek a sůl se smíchají a poté z obou stran smaží.

V poličkách v kuchyni nikde nebyla majoránka ani polohrubá mouka a tak se směs musela bez těchto dvou věcí obejít. Dýně by se měla nahrubo nastrouhat, což já dělat nemusel, protože poté, co jsem ji vyškraboval, vypadala jak ze struhadla. To jsem tedy zašpinil jen kvůli bramboře a čtyřem stroužkům česneku. Přiklepnul dvě vejce, přisypal asi tři lžíce hladké mouky a trochu soli. Na pánvi se to mělo snahu trhat, ale i tak se některé kousky povedly i vizuálně. Chuťově překvapivě dobré. Velmi dobrý způsob, jak se zbavit většího množství dýně.

Dýňový koláč

Suroviny se smíchají a těsto nechá, v době kdy děláme nápň, odpočinout. Pak se s ním vyloží pekáč či forma a posype se sušeným šťavnatým ovocem.

Na těsto jsem použil 250g hladké mouky, jedno vejce, nastrouhanou kůru z půlky citrónu, 125g másla nakrájeného na plátky, dvě lžíce cukru a špetku soli. Z tohoto všeho jsem uhnětl těsto, které jsem pak dal do ledničky. To možná byla chybka, protože bylo posléze dost tuhé na poválení do plechu. S nevychladlým by to asi bylo lepší. Já postupoval tak, že jsem si vždy trochu odtrhl, prstama z něj udělal placičku a dal na plech, takhle jsem postupně zazáplatoval celé dno a okraje. Štěstí mi přálo a těsto vyšlo tak nějak akorát. Množstevně by to mělo být na formu o průměru 28cm.

Hrneček dýně, pyré a těsto zalité velmi řidkou hmotou.

Mezitím, co jsem měl těsto v lednici, jsem si odebral hrnek dýně, dal do zapékací misky a popekl aby změkla a šlo z ní udělat pyré. Do toho se pak vmíchala dvě vejce, pět lžic medu, šťáva z půlky citrónu a skořice. Toto celé se pak vylilo na plech a já jen doufal, že to nikudy nevyteče ven z těsta. Opatrně, abych se mi vnitřek nepřelil přes okraj, jsem vložil pekáček do trouby vyhřáté na 180°C, kde zůstal čtyřicet minut.

Čekal jsem, že z trouby vytáhnu něco s měkkým povrchem, ale vylitá tekutina se asi krapet vsákla, krapet vypařila nebo já nevím co a výsledkem byl pevný, NE TVRDÝ, koláč.

Výsledek byl nakonec celkem dobrý. Na první pohled to vypadalo, že je spodek nedopečený, to ale nebyla naštěstí pravda. Ve výsledku to byl spíš takový sušší koláč, kterému sušené ovoce velmi pomohlo. Z původního receptu jsem toho celkem dost (kvůli surovinám) změnil a tak mi je trochu líto, že nevím, jak to mělo vypadat. I když… možná je to tak lepší 🙂