Včera jsem se odhodlal k dalšímu dlouhému běhu. Sice bylo tepleji než před týdnem, ale i tak jsem nechtěl riskovat prochladnutí a tak jsem se rozhodl nikde nenocovat a vybrat si pouze jednodenní trasu. Vyrazil jsem opět trochu později než jsem chtěl a tak jsem po zbytek dne doufal, že na Karlštejn doběhnu ještě za světla. Nejvíc mne zdržovaly přestávky na focení, jednu pauzu jsem si dal na svačinu v podobě čokoládových tyčinek.
Letňany opouštím až v 10h, pak sbíhám po cyklostezce A27 dolů kolem Jana z Trocnova a za půl hodiny jsem u majáku na jednom z libeňských poloostrovů. Dále pak po A2 kolem malinkého golfového hřiště do Karlina.
Karlín je teďka dobrý mix nové a staré výstavby spolu s prolukama a volnýma prostorama pro bezdomovce.
Jak je Praha malá, tak jsem hnedka v centru a probíhám kolem vodní elektrárny na Štvanici ke Štefánikovu mostu.
A jeden zbytečný popisek – po Smetanově nábřeží s výhledem na Hradčany. Plastika družstva Střed už je z druhého břehu o kus dál.
U Tančícího domu přebíhám Čechův most a dostávám se na úsek, kde běžím vůbec poprvé a to už mi vydrží až do konce dne.
U Vltavy na Hořejším nábřeží jsem snad úplně poprvé.
Za Železničním mostem opuštím pevnou cestu a chvilku běžím po pěšince.
Z pěšinky s výhledem na Vyšehradse se dostávám na Strakonickou a po tomto 1,5km dlouhém úseku jsem už opět na cyklostezce (A1) a na 19.km podbíhám Barrandovský most.
U mostu přes Berounku v Lahovičkách vylízám na jednu z vyhlídkových věží a fotím si soutok s Vltavou. Foťák mi tu dělá s projíždějící dopravou psí kusy.
Na věži jsem si dal i svačinu. Soutok by se asi fotil lépe z té druhé, vracet se mi ale nechtělo. Pod Radotínským mostem bylo trochu lidového umění a po 27km vbíhám do Radotína.
V Radotíně opuštím cyklostezku a napojuji se na červenou. V prudším táhlém stoupání, které je zpestřené klouzavým bahínkem přecházím poprvé do chůze. Na vrchu už se běží opět dobře. Nad Černošicema se bohužel krapet ztrácím v lese a je mi už jasné, že za světla do nestihnu. Kapličku v Solopiskách už fotím v mírném šeru, stejně tak jako zahrádku v prudkém svahu.
Po cestě bylo k vidění celkem hodně statků s branou. Některé opravené, některé s přístavbou a některé chátrající. Tyto tři byly ve Vonoklasech.
Po cestě císařovny Elišky se konečně dostávám k hradu. Hodinky ukazují 16:45 a tak dělám jen pár pauz na fotky z ulice a mířím přímo na nádraží.
Celou cestu mi bylo celkem teplo a to jsem byl oblečen méně než minule. Prochladávat jsem vlastně začal až ve vlaku, kde jsem musel obléknout druhou vrstvu.
Mapka trasy ↓, světle šedou jsou vyznačeny chodecké úseky, kde jsem vypínal měření. I díky tomu bylo mé průměrné tempo jen pár vteřinek přes 6min/km. První graf znázorňuje profil trati, druhý pak čas jednotlivých kilometrů.