Tak tuhle knížku jsem objevil v knihovně u klienta a už po přečtení pár stránek jsem došel k názoru, že bude lepší, když si koupím svoji vlastní anebo si seženu verzi do Kindlu. Důvodem byla svědící ruka, která by podtrhávala jak divá. Spousta zajímavých informací a náhled do japonského myšlení dělá z této knížky velmi zajímavé čtení.

S knížkou jsem nejvíc hnul během nočních směn.

Nejedná se o knížku, která by popisovala dějiny Japonska jako takové, ale jejich pomocí nám vysvětluje, co vytvářelo mysl jeho nynějších obyvatel. Autor je členem redakce Financial Times a tak je většina textu zaměřena na věci, co ovlivňovaly prosperitu Japonska. Od prvních kontaktů s Čínou, které se staly jakousi jejich základnou pro všechen jejich rozvoj. Přebrali prakticky všechno co se dalo, ale vše si zároveň i trochu přizpůsobili. V době, kdy Evropané začali pronikat do Asie se Japonsko izoluje od ostatního světa. Styky s Čínou jsou prakticky nulové, z Evropanů mají šanci pouze Holanďané a pro ty je vyhrazen pouze jeden přístav daleko od hlavních ostrovů.

Vše se mění příjezdem parních lodí Američanů. Japonci si uvědomili, že izolace toho moc nevyřeší a začali, po vzoru Evropy, s industrializací. Jejich hlavním vzorem byla Anglie, také ostrov. Jak nabývali na síle, tak si začali zřizovat po Asii své kolonie. Ve válce s Ruskem o Mandžusko zvítězili a stali se vzorem pro mnohé další asijské státy. Dokázali, že běloši jsou porazitelní. Nadšení ostatních Asijců nicméně postupně vyprchávalo, protože nadvláda Japonců byla krutější než ta Evropská. Japonci do boje o kolonie nastoupili výrazně později než ostatní mocnosti a tak si jich ani mnoho neužili. Tato minulost je stále velkým problémem v nynějších vztazích. Situaci moc nepomáhá ani fakt, že oproti Německu, si Japonci moc nemyslí, že byli ti špatní. Spíše převládá názor, že byli do situace natlačeni okolnostmi.

Po válce jim Američané sepisují pacifistickou ústavu, která vydrží beze změn až do dneška. Sproštěni armády a pod ochranou USA, zaměřují se opět na průmysl. Prvních pár let to nevypadá vůbec dobře, situaci ale mění Korejská válka, která celé hospodářství pěkně nakopne. Svůj vliv také hraje to, že si Američané uvědomují, že budou v oblasti potřebovat silného spojence a tak ruší některá omezení. Japonsko roste jako z vody a v osmdesátých letech se dokonce mluví o tom, že by se mohlo stát největší ekonomikou světa. I v té době zní předstižení třikrát početnějsí země troufale. V devadesátém roce praská obrovská bublina a Japonce čekají dvě desetiletí stop stavu. Přichází deflace a s ní klesá ochota investovat a brát si úvěry do dalšího rozvoje. Čínský (a jihokorejský) nástup situaci také mnoho neprospívá. Přes všechny problémy se ale lidem žije celkem dobře a krize není zřetelná. Ač je Japonsko v západním tisku líčeno jako těsně před krachem, tak si stále udržuje vysokou životní úroveň a důležitost v regionu i ve světovém zásobovacím řetězci. Z pasti deflace se momentálně pokouší Japonsko dostat premiér Abe souhrnem opatření zvaném Abenomics.

Poblíž města Rikuzentakata stávalo na pobřeží množství borovic, které byly známé po celém Japonsku. Po přelití tsunami zbyla pouze jediná. Stojí, ale je mrtvá. Slaná voda strom zahubila a tak se Japonci rozhodli strom zakonzervovat. Nejdříve je třeba ho rozřezat, pak převézt na místo kde ho “mumifikují” a nakonec opět převést zpět a poskládat.

Tolik historie v kostce. Kromě života v deflaci a s dluhem, patří mezi velká témata i vypořádání se s vlivy tsunami a Fukushimské havárie. Jedná se opravdu o velmi zajímavé čtení. Přes všechny problémy je autor k vývoji Japonska spíše pozitivní a věří, že se s problémy stárnutí obyvatelstva vyrovná. Nezačne sice předbíhávat ostatní vyspělé ekonomiky, ale zvládne s nimi držet krok. Posledních pár stránek je krapet temnějších. Popisují totiž napjaté vztahy s Čínou, které by nemuseli skončit dobře. Ani jedné straně se nechce odstupovat ze svých stanovisek a tak se situace velmi snadno hrotí. Tím, že garantem obrany jsou USA by se případný problém mohl stát opravdu velkým.

Už někde v pětině knížky jsem si říkal, že bych se mohl do Japonska letos podívat. Z hlediska bezpečnosti, pomineme-li přírodní katastrofy, jen těžko najdu lepší destinaci. Problém bude s písmem, jazykem a drahotou. Problémy tu jsou ale od toho, aby se překonávaly a vidět horu Fuji na vlastní oči by byl fajn zážitek. Uvidím, jestli mi to vyjde už teď na jaře, s rozkvetlýma třešněma.