Žádná revoluční trasa to nebyla. Jednalo se vlastně o to samé, co jsem šel loni v dubnu, jen tentokráte jsem neodbočoval u zahrad, ale doběhl jsem až k řece Helford. Na druhé straně jsem to pak nevzal přímo domů, ale zaběhl jsem se až do centra Falmouthu. Jak jsem měl předchozí den volné odpoledne, tak dneska se jednalo o celý den.
Přes BuddockWater jsem po malé asfaltce doběhl až k řece Helford, kde jsem se otáčel. Když tu bylo něco zeleného, tak se trochu paradoxně, jednalo o tropické rostliny jako bambus, azalky či rododendróny. Co to je na té třetí fotce nevím, ale vypadalo to hezky.
Z cesty byl i takovýhle výhled na moře. Vždycky mne překvapí, co dokáže rozdílná expozice s fotkou udělat.
Místo obratu – Helford Passage. Pokračovat dále po pobřeží nelze kvůli řece. Most tu není. Funguje pouze přívoz a to jen od Velikonoc do konce října.
Opouštím zpevněné cesty a mířím na polňačky.
Na druhé straně řeky je městečko Helford. | Coast Path vede nejen po kopcích, ale našlo se tu i takovéto zpestření.
Pohled na pár domků pod zahradou Glendurgan, kam jsem vběhl malou brankou, kterou jsem si pamatoval z minule. V únoru tu toho moc k vidění není a tak mi ani moc nevadilo, když jsem odtud (anebo k pokladně, která otevírala za hodinu) byl víceméně vykázán paní, která bydlí v obrovském baráku v areálu zahrady, a která tu venčila svého psíka. Psi sem nesmí a tak to prý musí stihnout, než se zahrada otevře.
Když jsem zmizel paní z dohledu, tak jsem si řekl, že si ještě udělám fotku samospouští. Ne vždy se to povede napoprvé. Nejdříve jsem byl pozadu, podruhé je zase vidět přesně takový došlap, který bych mít neměl a tak jsem byl spokojený až s třetí verzí. Bohužel mi u ní sjel foťák trochu níž, to už jsem ale spolkl.
Při cestě od zahrady byl takovýhle řetěz, který snad pamatuje i královnu Viktorii. Na kopečku následovalo ohlédnutí za Durganem a o kousek dál pauza na svačinku.
Jedna z menších pláží v zátoce Polgwidden.
Převažují tu větry ze západu.
Běžel jsem jak po loukách, tak úzkou pěšinkou. A nechyběl ani strašidelný les.
Kolem poledne se vyčasilo a vše hned vypadalo veseleji.
Tak vesele až jsem si dal pauzu, natáhl se do závětrného svahu a vstřebával vitamín D. Nakonec ale bylo třeba běžet dál.
Přes Falmouth Bay je vidět má cílová destinace – Falmouth a to i s hradem napravo.
Za zataženého rána to tak nevypadalo, ale kolem poledne se mraky asi na dvě hodiny protrhaly a tak mi to vyšlo zrovna na pobřežní část mé cesty. Po doběhnutí do města už se opět zatáhlo. Opět jsem tedy měl na počasí celkem štěstí, jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží. Celkem to bylo 22km. Během jedné z mnoha zastávek, jsem si zapomenul stopnout hodinky a tak výsledné průměrné čisté tempo dělalo 6:36. Hrubého času přes čtyry hodiny.