Zajímavých filmů je teďka v kinech povícero a tak asi nezůstane jen u filmového pondělí. Chtěl jsem jít na český film a na výběr jsem měl tři. Kobry a užovky, Ghoul a Vybíjená. Na horor jsem opravdu náladu neměl, Vybíjená má na čsfd mizerné reakce a tak jsem se rozhodl pro Hádky. Z traileru jsem čekal těžkou depresi, ale nakonec to tak strašné nebylo, za což jsem byl rád.

Celkově jsem byl mile překvapen. Maloměstská atmosféra Kralup byla příjemným zpestřením, děj měl dynamiku, herci výborní a nechybělo ani mravní poučení. Pro někoho, kdo má osobní zkušenosti se člověkem s nějakou závislostí, to možná bude nekoukatelné, já se ale tragikomikou celkem bavil. Až jsem si připadal trochu nepatřičně…

Vzhledem k tomu, že film je v kinech už od začátku února, tak mne překvapilo množství lidí v kině – víc jak deset, což mi na multikino přišlo dost. Myslím, že psychologie postav se musela líbit nejen mně, ale všem v sále. Z počátku to sice vypadá, že Kobra je ten zlej a Užovka ten hodnej, na konci už to je o dost složitější. Ač si jsou oba vědomi, že dělají něco opovrženihodného, tak tomu stejně nejsou schopni vzdorovat.

Scénář napsal teprve pětadvacetiletý Jaroslav Žváček, který, krom dvou studentských filmů, pracoval pouze na televizních Vinařích. Až se mi je skoro chce hledat někde po archivech, abych je zkouknul. Režisér Jan Prušinovský už toho má za sebou více. Oproti Okresnímu přeboru či televizní Čtvrté hvězdě je toto opravdu drama. Žádná “parodie” na život, ale těžký reál. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Opravdu to není tak depresivní, jak se to prezentuje.