V pondeli jsem si konecne zlepsil naladu prepychovym vyhledem z Gokyo Ri, ktery se mi zdal i lepsi, nez o nekolik dnu starsi, Kala Patthar. Co mi uz ale leze krkem, je snih. Nastal tak cas sestoupit do nizsich vysek.

Pondeli 6.4.
Aniz bych si ridil budika, tak uz se prirozene budim pred sedmou. Snidam uz tradicne Tibetak s medem a sladky caj s mlekem. Pani domaci je tu natolik mila, ze mi dokonce doleva caj, kdyz vidi, ze uz mam na dne a chleba stale nikde. Teply caj je tu po ranu zaklad. V pokoji mi totiz opet mrzlo, tentokrat jen -6 a skrz okna nebylo pro namrazu vubec videt.
Na 5360m vysoky kopec Gokyo Ri se vydavam, kdyz slunce jeste neoslnuje hladinu jezera a tak je mi pekna zima. Po chvilce lezeni do kopce slunicko dohanim a hned se citim lepe. Jelikoz stoupam jizni stranou, tak tu, alespon z pocatku, neni snih. Ten se zacne objevovat az asi od pulky a vrsek je zasnezeny cely. Lezu tam vic jak dve hodiny, ale vyhled za to urcite stoji.

Co je Cho-Oyu na severu zjistuji teda az od dalsiho vyletnika, Everest, Lhotse a Makalu identifikuji uz bez problemu.

Co je fajn oproti Kala Patthar je, ze Everest je vizualne opravdu nejvyssi a nekrci se za Nuptse.

S vybornou naladou se vracim. Tentokrate vice vychodni stranou, kde je hlubokeho snehu o poznani vice. Zkousim variantu rychleho sestupu, tedy metodu zhaves a ono to kupodivu funguje. Ve finale predhanim snad vsechny, co opustily vrsek prede mnou a maji podobny styl, jako kdyz jsem ja vcera slezal z prusmyku. Jednou jsem teda rovnovahu neudrzel a spadl na zadek, diky setrvacnosti a hulky, se mi ale takto podarilo upadlovat minimalne deset metru. Legrando grando.
Tak a ted uz nemam v tomto snehovem kralovstvi nic v planu. Jde se na jih.

Puvodne jsem se chtel sice jeste podivat k dalsim jezerum na severu, ale to jsem jeste nevedel, ze budou vsechny zamrzla. Jedinou vyjimkou bylo to nejmensi a nejjiznejsi – First Lake.

Po zbytek dne jsem sel vesmes snehem a to az do Machherma, kde jsem prenocoval.

Utery 7.4.
Jih je znat, v pokoji mam jen kolem nuly. Vyrazim po osme a snih na cestach strida bahno.

Jizni svah by byl uz asi suchy, cesta ale bohuzel vede po vychodnim, kde snih stale jeste odtava. Bahno mne nebavi a to vubec.

V Gokyo bylo zrejme, ze tu vlastne nikdo celorocne nebydli, krom chat pro obsluhu turistu tam nic nebylo. Tady uz to byl jiny obrazek, i kdyz teda ty budovy byly hodne proste.

Cele odpoledne uz jsem na suchych cestach, jaka pohoda. Tu mi kazi jen jedno 300m stoupani. Budu si muset na ty vrstevnice davat vetsi pozor, abych nebyl porad prekvapenej.

Pred ctvrtou zacina z tech mraku vsude kolem mirne poprchavat a tak si zkracuji denni trasu do Namche. Puvodne jsem chtel dojit az do Monja, ale nejen ze bych to asi za svetla nestihl, ale take zacinam byt unaveny. Spatne pocasi vnimam tedy jako znameni.

Pred patou vchazim do mestecka a vypada to, ze se zacina vyjasnovat, abych si trasu opet prodlouzil, uz mne ani nenapadne. Ubytovavam se opet ve Valley View a dalsi postup nechavam na zitra. Hlavne, ze uz ten snih je minulosti.