Po více jak měsíci opět čučím do počítače napojeného na internet. Nějak extra se mi nestýskalo, ale blog hold trochu zahálel. To teď asi bude taková matrice, pár týdnů nic a pak zase pár týdnů víc, podle toho, jak budu v práci. Naprosto zničen z tropických pětatřicítek +, jsem se těšil, jak se v Anglii zchladím. Rozdíl to tedy je a i když i v Čechách se teď situace lidští, tak místních 17°C to není. Do toho tu při mém dnešním příjezdu bylo zataženo, silný nárazový vítr a přeháňky. Až jsem si říkal, jestli jsem si sem neměl vzít místo sandálů polobotky.

Minulý víkend měl mělký Vavřinecký potok u Hatí snad ke třiceti stupňům a ani po dvaceti minutách plavání jsem se necítil bůhvíjak schlazen. Oproti tomu moře mezi Lamanšským průlivem a Keltským mořem mělo tuto neděli jen asi 16. Chtělo by to najít něco mezi 🙂

Jelikož mi do týdenního běžeckého limitu stále zbývalo devět kilometrů, tak jsem se šel odpoledne ještě proběhnout a když už jsem byl u moře, tak jsem taky zkusil na deset minut vodu. Během jsem se celkem zahřál a tak se mi nejdříve zdála studená, pak už to ale celkem šlo. Jak jsem minulý týden vyhlížel déšť, abych nemusel zalévat, tak teď jsem si při čekání pod stromem říkal, ať už skončí. Na běhání je pro mne tohle počasí mnohem přijatelnější, ale na vítr si pořád nějak nemůžu zvyknout. Snad to bude mít vliv i na rychlost běhu, protože mé časy přes 6 minut na kilometr z předcházejících dnů, jsou i na mne pomalé.