Každý chleba originálem
Posledních pár týdnů jsem si pekl chleba a výsledek pokaždé vypadal trochu jinak. Jelikož jsem jel, víceméně, podle stejného postupu, o jakém jsem tu psal na začátku srpna, tak hlavní proměnnou byla použitá mouka, vedlejší pak počasí a doba kynutí. Vlastně ani nevím, jestli těsto může překynout, já ale ve výsledku velký rozdíl mezi kynutím přes noc a přes 24h moc neviděl. Příšlo mi, že po dlouhém kynutí se těsto dost lepilo, ale jelikož jsem to takto nechal jen jednou, tak viníkem mohlo být i něco jiného. Každopádně moc nechápu smysl domácí pekárny, protože tenhle postup nezabere ani půl hodinu a díky absenci hnětení není ani namáhavej..
Jednou jsem zkusil droždí nahradit vodním kefírem (tekutinou, ne krystaly) a už jsem se k tomuto postupu nevrátil. I když jsem kefírovou variantu nechal kynout dvakrát déle, tak se stejně moc nenafoukla a chleba byl trochu spadlej. Hold tam těch kvasinek asi není tolik a nebo se jim v těstě nelíbí. Všude jsem používal sušené droždí, s kváskem si budu hrát možná příště.
Zkusil jsem si i něco, co se jmenovalo afghánský chléb. Oproti normálu tu v těstu byl olej a namísto bochánku mělo ve výsledku vyjít spíše kolo. Vršek se před pečením potíral žloutkem. Nevím, jestli jsem někde neudělal chybu, ale na můj vkus to bylo dost hutné. Vzdušnější by mi chutnal více. Možná, že kdybych neválel do placky už vykynuté těsto, ale nechal kynout placku, tak by to bylo něco jiného.
Z toho necelého půl kila mouky mi chleba vystačil tak na tři dny, ob den jsem si dělal (nejčastěji hruškový) štrůdl, remoska tedy pekla téměř každý den a ze mne se stal těžký rutinér 🙂 Kolik mám dát mouky a kolik vody jsem se stále ale radši koukal.