Tento film měl být v IMAXu úplná pecka a tak jsem premiérově navštívil toto zařízení na Floře. Ve 3D jsem před tím viděl pouze Úsvit planety opic, kde mi to přišlo jako vyhozené peníze a spíše mi to zážitek ubíralo než naopak. Kdyby se o Muži na laně nemluvilo jako o úžasném zprostředkování zážitku provazochodce právě díky způsobu nasnímání, tak by můj pesimismus k 3D způsobil, že bych na tenhle film nešel a to by byla škoda. Nevím jak by to vyznělo na normálním plátně, ale tady jsem si připadal opravdu jak v kině 21.století. Budoucnost konečně dorazila.

Děj filmu je celkem prostý. Jednoho Francouze baví provazochodectví, vyzkouší si přelézt z jedné věže NotreDamu na druhou a pak jednoho dne uvidí v novinách článek o newyorských Dvojčatech a rozhodne se, že přejde i mezi těmito věžemi. Podle toho, co jsem slyšel na Odvážných palcích, tak to vypadalo, že příběh samotný nebude nic moc. Doslova říkali, že když bysme náhodou přišli o hodinku později, tak se nic nestane, mně se ale líbil film od začátku do konce, celých 123minut. Nevím, jestli to bylo mým zvykáním si na prostorový obraz (spíš to byl záměr), ale prvních pár minut bylo trochu jako stará groteska a vlastně od té doby jsem si prostorovost už jen užíval a nijak mne nerušila.

S mamkou jsme seděli v páté řadě, což vypadalo, vzhledem k obrovské zakřivené promítací ploše před náma, až nepříjemně blízko, jakmile se ale začalo promítat, tak už to bylo dobré. Prvotní zdání tedy naštěstí klamalo, ale o pár řad výš by to asi bylo lepší. Jako první ukazovali trailer k Hvězdným válkám a to jsem si nebyl úplně jistý, jestli jsem sem měl opravdu chodit. Lodě prolétávající skrze mne a vystrčená ruka až těsně před můj obličej byly už možná trochu moc, další dva pak už byly normální no a těsně před samotným filmem vyběhl z plátna roztomilý bílý koník (nebo pegas) a já byl už zase uklidněnej 🙂

Domácího diváka potěší nejen to, že Ben Kingsley tu prohodí jedno české slovo, ale i to, že spousta filmu vznikala v ČR. Ne, že by Praha byla podobná New Yorku 70.let, ale spousta ho vznikla v českých počítačích. Jelikož se americká metropole za ty čtyry desetiletí krapet proměnila a Dvojčata už nestojí, tak jsou vlastně veškeré záběry nakreslené. Ve finále tedy koukáme na počítačový obraz, kde je reálné možná to lano a tělo provazochodce. Někde jsem četl, že i když se Joseph Gordon-Lewitt (který se mimochodem vyžíval ve francouzském přízvuku) naučil, asi za dva týdny, chodit po laně, tak přece jenom je ve spoustě záběrů zkušený provazochodec, kterému je jen vyretušována hlava. Nutno říct, že to filmu vůbec nevadí. Jen jsem se divil, kolik filmu může vzniknout mimo reálný svět, nemluvě o tom, že celé 3D prý také bylo dodělávané dodatečně.

Já jsem sice něco malinko o tomto přechodu věděl, protože před pár lety byl o tomto natočen i stejnojmenný dokument, který jsem sice neviděl,  od té doby si ale pamatuji, že se něco takového stalo. Kdybych byl věděl víc, tak bych nebyl tak překvapený závěrem, který působil opravdu neskutečně. Až mi přišlo, že se snaží Zemeckis film natáhnout co to jen jde. Nevím ale, jestli to je negativum, protože i já jsem chtěl, aby film ještě nekončil. K příjemnému zážitku přispěly i pohodlné sedačky, do kterých se dalo pěkně vnořit. Nohy sice natáhnout nešly, to už bych ale chtěl trochu moc 🙂

Určitě tedy doporučuji a jestli jste ještě v IMAXu nebyli, tak tenhle kousek není na premiéru vůbec špatnej už proto, že tu nejsou žádné lekačky a když se vám zdá, že toho je na vás moc, tak máte dost času uhnout pohledem anebo se v delších záběrem kochat detaily. Pro mne největší filmový zážitek (minimálně) tohoto roku.