Dokument o Filipu Topolovi plný písníček Psích vojáků. Nějak extra zábavné, i když vtipných momentů pár bylo. Hold dokument.

Nechyběly ani archivní záběry z doby Filipova náctiletí a jeho vplutí do disidentské/undergroundové scény. Na to, že mu bylo teprve třináct, to musel být celkem mazec. Ač se jeho maminka v dokumentu, krom fotek, neukázala, tak bych si tipl, že to musela být duší punkerka anebo to absolutně nezvládala :-). Nejenom, že synovi běžně psala omluvenky na tělocvik, ale vypadalo to, že ani nemá problém s jeho velmi ranným kouřením a pitím. Pár minut je i z jejich malostranského bytu s krásným výhledem na Hradčany přes celé okno. Vždycky mi přišlo, že tenhle člověk musí mít neustálé depky, ale Lukáš Pollert, který ho občas vozil na koncerty tvrdil, že byl veselý a zlehčoval prý úplně všechno.

Když mu začaly problémy se slinivkou, tak se začal mírnit a dokonce přestal i pít. V tuto dobu vypadal i docela normálně a zdálo se mi, že mu zmizelo šílenství z očí. Dokonce tvrdil, že střízlivost je ta nejlepší droga! Úplně jsem dostal chuť si opět po letech přečíst jeho knížku Mně 13. Už si vůbec nepamatuji o čem byla. Uvidím, jestli si na to ještě za měsíc, až budu v Mastech, vzpomenu.

Tenhle dokument je zajímavý právě osobností Filipa Topola a rozhodně ne tím, jak je natočený. Jestli ho někdy chytnu v TV, tak se rád opět podívám. On je to vlastně i takový jednoduchý způsob, jak si poslechnout jeho písničky, protože doposlechnout si jakoukoli desku Psích vojáků mi připadá docela náročné.