S provizorníma, o tři čísla menšíma, sandálema se moc chodit nedalo a tak jsem se nechal vézt. Vyzkoušet si jízdu na koni jsem měl beztak v plánu, takže vše vlastně klapalo. Kdysi jsem možná na nějakém poníkovi seděl, ale s velkým zvířetem jsem myslím tu čest zatím neměl. A to jsem měl strávit v sedle dva dny.

Nakonec se z toho vyklubal asi nejsilnější zážitek z celého Kyrgyzstánu. Dost k tomu přispělo to, že mne můj bělouš poslouchal a tak opravdu fungovala jednoduchá pravidla řízení – změna směru přitažením uzdy na požadované straně, bržděním utažením uzdy a plyn pobídnutím do boků. Po příjezdu k jezeru Song-Kul jsem si poté půjčil na půl dne vraníka (černého koně) a s ním to už bylo hodně o domluvě, občas ustoupil on občas já. I tak se mi podařilo zahnat poloztracené kůzle zpátky ke stádu a to jsem si pak připadal jak King 🙂 Takže naprosto super a úplně jsem si dokázal představit, že bych někam na koni vyrazil třeba na měsíc.

Na pláni celkem foukalo a tak jsem u videa vypnul zvuk.