January 30 2016

Dobrou noc Vietname IV

Na cestu se vydávám v osm a čeká mne pobřežní cesta. Plán kam dojed nemám. Těším se na maják, jen je mi líto, že ho nechytnu ve vycházejicim nebo zapadajícím slunci. Nakonec je ale zklamáním, protože se k němu nedalo moc dostat.

image

Prvních pár hodin cesta vedla dál od pobřeží a tak moře nebylo ani vidět. Místo toho tu bylo velké plochy na získávání mořské soli a plantáže jakýchsi sukulentů. Podle toho co prodávali u silnic by to mohlo být dračí ovoce, nevím.

image

Když jsem konečně k moři dojel, tak jsem nechal skůtr u restaurace a šel se konečně vykoupat. Voda ne snad nepříjemně, ale natolik teplá, že moc neosvěžila. Na pláži celkem dost odpadků, ale nic ostrého.

image

Kouknul jsem na mapu a zjistil, že jsem maják přejel a tak jsem se trochu vrátil a ve vesničce byla malá odbočka do minipřístavu, odkud byl pěkně vidět. Popolední sluníčko ale moc atmosféry nedodalo.

image

O kousek dál pak byly duny, přes které byl také trochu vidět. Ač se jednalo o bílý písek, tak i tak byl dost hřejivý. Na půl hoďky jsem se posadil do stínu stromů na pláži a pak zase pokračoval.

image

Při přejezdu hlavního mostu v Pan Thiet jsem si pod sebou všiml trénujících pádlovačů. Někdy kolem Nového Roku tu totiž mají závody dlouhých lodí s asi 13i členou posádkou. Já tu totiž stále jsem v roce 2015 🙂 Je jsem si sice nevyfotil, ale nedaleko kotvící lodě už ano. Nad nimi je vidět, krom staré cihlové věže i budhistický chrám, kam jsem si také zajel.

image

Těsně před ním byl ještě jeden, kde mwlu spoustu, celkem kýčovitých soch, ale z chrámu se vinula pěkná hudba.
Hlavní chrám byl klasičtější a měl krásný výhled na ne moc pěkné město.

image

Najednou se začala objevovat spousta turistů, ať už pěší, na kolech a nebo na motorkách. Pořádně jsem to zaregistroval až na začátku Mui Ne, kde byl pěkný výhled na přístav a já asi minutu čekal až bílí turisté opustí záběr a mohl si ho vyfotit.

image

Nocoviště jsem si našel pod hvězdami, vedle konce cesty, kde je takový řidší hřbitov a spousta jemného písku, který mi vítr stále žene na karimatku. Snad mne tu do rána nezasype a nepřibude tu mohylka 🙂


Posted 30. January, 2016 by jenda in category Uncategorized