Trh v Lung Khau Nhin byl maličkej, ale motyčky nemohly chybět.

Také tu byl tenhle chlápek. Když jsem procházel, tak se zeptal, jestli nepotřebuju ostříhat, což potřebuju už asi měsíc a tak jsem si sedl na stoličku vedle cesty a ani jsem nemusel říkat jak to chci, chlapík se hned chopil strojku, který okamžitě začal vrnět. Raději ukazuji, že chci jen zkrátit a on jako že jasné. Pak párkrát zacvakal nůžkama a začal si připravovat břitvu. Ukazuji, že holit nechci, ale on ji používá jen k začištění kontury kolem celého mého skalpu. Po nasazení brýlí nevidím při pohledu z předu moc velký rozdíl (což je dobře) a hmatsm pak, že rozdíl se vytvářel hlavně vzadu a postranách. Po holičstvích (která tu jsou v každé vesničce) jsem už nějakou dobu pokukoval a ne a ne se rozhoupat, nakonec se to vyřešilo takhle skoro samo.

Při pauze nad vesnicí jsem tedy už vypadal kulturněji než ráno.

Mezitím kolem mne projížděli lidé vracející se z trhů.

Jak to tu před týdnem byla samá fotka homolí, tak teď to jsou zase samá terasovitá políčka.

Bylo opravdu teplo a tak se buvoli přesunuli ze silnic do kaluží a užívali si bláta.

Údolí řeky Song Chay.

Před stoupáním k Sapě jsem se celkem na dlouho zasekl kvůli uzavřené silnici. Vypadalo to, že kamionu spadl z návěsu kontejner a teď ho s pomocí dvou jeřábů nasazují zpátky. Trvalo jim to věčnost.