Dobrou noc Vietname LV
Čaj, čaj a zase čaj. Tak by se dala popsat minimálně první půlka dne. Projevilo se to i na paměťové kartě foťáku, kde nechybí, čajové plantáže s horama (i bez nich) na horizontu, čajové plantáže s pracujícími (i odpočívajícími) lidmi, detaily čajovníku či prodejce čaje. Mezi plantážema byly i meruňky (nebo meruňkovníky?), které zrovna měly malé zelené plody, fotogenické květy jsem tedy nestihl a na barevné zralé ovoce je ještě brzy.
Pokoj jsem měl bez okna, takže o nějakém brzkém startu dne nemohla být řeč, vyrazil jsem až kolem desáté. Podle plánu jsem vyrazil do okolí města, konkrétně k vesnici Ba Kenn. Pak jsem chtěl po malých silničkách pokračovat dále, ale jelikož jsem tu viděl vše co jsem vidět chtěl, tak jsem jen těžko hledal motivaci k jízdě po kdovíjakých cestách a tak z toho sešlo. Všude okolo tu byly čajovníky a na jednom kopečku zrovna probíhal mohutný sběr. Asi třicet lidí tu ručně odštipovalo lístky keříků. V poledne jim tikla pauza a tak se vytvořila u náklaďáku fronta lidí s koši čajových lístků. Ti co už svou porci vysypali jedli opodál polévku a nebo se jeli najíst domů. Stinná místa byla opravdu vzácná a zrovna tady třeba nebylo jediné. Teplo sice bylo, ale obloha nebyla úplně jasná a byla přikryta takovým ředěným mlíkem. Rozdíl mezi stínem a nestínem cítit byl, na kolaps to ale nebylo. To říkám já, který jsem se tu pomalu procházel v krátkém tričku. Shrbení česači v dlouhých rukávech, rukavicích a holínkách to možná cítili jinak, ale zas měli ty jejách typické klobouky, které jim stínily celou hlavu.
Párkrát jsem pak ještě na jiných místech zastavil, abych se mezi keříky prošel (připadal jsem si trochu jak na vinohradu), ale to už jsem držel směr na Mai Chau. Po napojení na QL6 čajovníky úplně zmizeli a okolo se rozhostila na první pohled neúrodná zem. Nějaká políčka tu sice byla, ale buď ještě zaseta nebyla a nebo se semínka teprve chystala rašit. Rozhodně to nevypadalo na rýži, možná zelenina nebo kukuřice? Daleko kvůli oparu vidět moc nebylo a tak jsem se mohl věnovat jen silnici. Ta byla parádní. Nejspíše nedávno dělaná, už se jen barvily postranní čáry a dodělávaly příkopy, což zabíralo prostor jen po stranách, což vzhledem k luxusní šířce nedělalo, krom situací jako míjení dvou náklaďáků), vůbec žádné problémy. Když jsem u těch náklaďáků, tak včera večer jsem chvíli jel za jedním, který převážel právě čajové lístky a jelikož měl špatně připnutou plachtu, tak jsem si připadal jak na podzim v bukovém lese, když zafouká vítr. Zajímalo by mne, kolik toho dovezl 🙂
V Mai Chau se mi podařilo vybrat z bankomatu, takže peníze už snad řešit nebudu. Fungoval ten od Agribanky a jelikož nikde nebylo žádné varování o limitu, tak jsem radši vzal o meloun víc, než jsem původně zamýšlel. V přilehlých vesničkách měla být hodně domácích ubytování a to se potvrdilo. První kterou jsem projížděl byla plná nejen ubytování, ale i různých krámků pro turisty. Podobný charakter pokračoval i dále, už to ale nebyl takový hardcore. Krámky skoro vymizely a zbyla jen ta ubytování. Snad ještě větší koncentrace než u SaPy, každej druhej barák tu má cedulku homestay a nebo nha nghí. Jeden v tišší části vesnice jsem si vybral, ani se mi nechtělo moc smlouvat, což by asi vzhledem k obrovskému převisu nabídky nějaké ovoce přineslo, ale cena 200k za samostatný pokoj (záchod s koupelnou hnedka za rohem), večeři a snídani mi beztak přišla celkem ok. Šel jsem se ještě projít po okolí, přičemž jsem stihl trochu zmoknout a tak jsem zalezl pod střechu na cukrovou třtinu. Žádná velká průtrž z toho ale nakonec nebyla a tak stále panovalo trochu dusnější počasí. Večeře v podobě rýže, vaječné omelety, mletého masa zabaleného v listí, pečeného kuřecího stehýnka, dušeného zeleninového salátu a melounu jsem se celkem najedl, takže ananas, co jsem si koupil ve městě, přišel na řadu až asi po dvou hodinách.
Zítra k údolí řeky Ma a hranicím s Laosem. Místo na spaní vytipované nemám, takže možná využiji karimatku.
— zpětně přidané fotky —