Proběhnutí se do Cirencesterského parku
V pondělí tu bylo volno, klient byl na pozdním obědě s rodinou a já tak měl asi hodinu na běh. Až do teď jsem měl možnost vyběhnout jen večer, což mi zapovídalo návštěvu místního parku, který zavírá už v pět odpoledne. Hodinky ukazovaly půl páté a volba tak padla právě na něj. Cestu zpátky jsem volil přes město a jelikož jsem si tentokráte vzal foťák, tak nebudou chybět ani fotky. O těch to bude především, protože žádná veselá historka se mi cestou nepřihodila a osm kilometrů s četnýma pauzama za nějaké rozepisování také nestojí.
U domku před samotným parkem zaujala kamenná brána, u druhého, který už byl v areálu, pak modrá kvítka.
Je to tu taková klasická Anglie a tak nemohou chybět ani koně, kteří k životnímu stylu vyšších vrstev prostě patří.
V parku nebyli k vidění jen koně, dost pohledů směřovalo také k hlavnímu cirencesterskému kostelu svatého Jana Křtitele.
Na vysedávání jsem moc času neměl, protože park je rozlehlý a vedou jím krom asfaltových cest i přímé travnaté, které jsou nejspíše určené pro koňský trysk. Hezky se po nich ale běhá i klusem 🙂
Nedbalá elegance nebo zarostlá zahrada?
Některé cedule označovaly soukromý pozemek, jiné sdělovaly, že ze starých stromů mohou padat větvě a lidé by proto pod nima neměli sedat…
O krásně střižené trávníky tu nebyla nouze.
Před hlavní branou vedoucí do města. Kousek za mnou už řidič starého landoveru oznamoval, že je po zavíračce a je čas areál opustit. Stihl jsem to tedy jen tak tak.
Hned vedle parku stojí stará kasárna.
Naproti jsou staré baráčky a jelikož kasárna nabízela i pěkné detaily, tak jsem několikrát přecházel z jedné srany ulice Cecily Hill na druhou.
Na konci Cecily Hill už sice kasárna nebyla, ale stále se bylo na co koukat.
Podle záznamu trasy to nakonec vypadá, že jsem v Cirencesterském parku vlastně vůbec nebyl…