Po pár týdnech opět zpátky v Mastech. Tentokráte jsem věděl, že to bude jen na pár dní a tak jsem vědomě nezačínal více věcí najednou, beztak jsem neměl extra pracovní náladu. V pokoji už mi přetekl pohár trpělivosti s boucháním se hlavou o lustr a vytvořil jsem si náhradu (za lustr, ne za hlavu), pak jsem se dal do druhého křídla u stodolových dveří. Kupodivu bylo celkem deštivé počasí, takže z venkovních aktivit přišel na řadu jen jeden krátký běh a sbírání mandelinek.

Na půdě jsem našel kousek světla, které jsem se rozhodl předělat na minimalistickej lustr. Po octové koupeli se z šedočerného kovu vyklubala pěkná mosaz (nebo měď). Uchycení ke stropu není esteticky perfektní, ale hlavní je, že se významně zvětšila průchozí výška oproti světlu původnímu.

Druhé křídlo dveří vypadalo z dálky celkem slušně, ale při detailním pohledu už na něm stáří bylo také patrné.

Poškozenou část jsem celou odlámal a vybrousil tak, aby se do prostoru pěkně vešlo náhradní dřívko. K tomu, abych se zbavil laku jsem si, po půldenním broušení, škrabání a hoblování, koupil Barvožrouta. Podle obrázku to vypadalo, že se lak po natření zkroutí jak můj nos po otevření dveří do dílny kde byly věci po fretkách a pak se jen jednoduše seškrábne špachtlí, ale realita byla pracnější a pár hodinek to zabralo. Pár míst jsem zakitoval, nové dřívko vybrousil a druhý den začal natírat na zeleno.

Odbroušeno, zaděláno, připraveno.

Jak se venku střídaly přeháňky, tak jsem měl čas vysavit dílnu a na stojanové vrtačce pěkně vyleštit venkovní kliku. Vnitřní část jsem nechal na jindy, rozdíl mezi nima je teď opravdu markantní. Překvapivě příjemná práce. Sedí se u toho, zkazit to nejde, fyzická námaha minimální… 🙂

Leštění kliky.

Pro kování jsem zvolil červenou barvu.

Velice mile jsem byl překvapen, jak čerstvý odstín zelené do prostoru zapadl. Teď už je jen otázka času, kdy se promění i křídlo které jsem dělal minule. Problém nicméně nastal po nasazení, kdy si křídlo sedlo o trochu výše než mělo. Zvolil jsem nejjednodušší řešení a kousek vršku odrašploval. Pak už sice šly dveře zavřít, ale zase nešly zamknout. Jelikož jsem vše nechával na poslední chvíli, aby barva co nejvíce zaschla, tak jsem neměl zas až tolik času věci řešit a začalo hrozit, že nestihnu autobus. Na první pohled mi přišlo, že problém bude v novém dřevě, které vystupovalo z plochy a tak jsem ho zarovnal. Problém stále přetrvával a já zjistil, že  tím, jak je křídlo o trochu výše, tak je problém nejen v horizontále, ale i ve vertikále. Pilníkem jsem tedy o kousíček zvětšil prostor zámkového doklapu a pak už vše naštěstí fungovalo. Natření odrašplované části u zámku už bych ale opravdu nestihl a tak nechávám i trochu práce tátovi.

Pěkné z dálky, pěkné zblízka, jen bohužel nešly dovřít a bylo třeba ještě krapet brousit…

Bonus – vybalení suvenýru z Vietnamu a jeho řádné vyzkoušení 🙂

Našel jsem si čas i na vybalení houpacího lehátka. Uchytil jsem ho jen tak narychlo. Vymyšlení sofistikovanějšího systému jsem si nechal na příště.