Konečně se mi “povedlo” doplatit na podcenění přílivu. Nějak jsem zapomněl, jak hodně může moře za pár minut vystoupat. Párkrát v minulosti se mi už stalo, že vlnky téměř  šplouchaly na mé věci nechané na břehu, ale ve středu se jim už povedlo napůl spláchnout triko z asi půlmetrové skály, čímž z něho shodily brýle. Brýle bez brýlí se špatně hledají a jak hladina stále stoupala, tak jsem to vzdal a zpátky běžel poloslepý. Celou cestu jsem si říkal, že těch extra deset minut plavání oproti předešlým dnům (30vs20min) za to nestálo, brýle totiž byly očividně spláchnutý jen pár minut před mým návratem.

Na grafu velikosti přílivu a odlivu je vidět, že během mého půlhodinového plavání vystoupala hladina asi o 70 čísel. Věci jsem měl asi dvacet metrů od vody, ale tím, že je tu pláž hodně plochá, tak tam byla voda coby dup.

Po doběhu jsem nasadil rezervní brýle a koukl, kdy bude další odliv. Doufal jsem, že voda brýle nikam neunese, že na ně nekdo nešlápne a zároveň že si je někdo neodnese jako nějaký suvenýr. Další odliv byl až v jednu v noci, což na hledání není úplně nejlepší čas, ale zase to eliminovalo lidský faktor. Následující den byl zatažený s občasnou mírnou přeháňkou, takže pláž, i přes brzké odpoledne, byla téměř prázdná. V úspěch jsem moc nevěřil a počítal s tím, že se na zpáteční cestě stavím u optika, Nakonec se ale ukázalo, že brýle bylo dostatečně těžké na to, aby je neunesl proud a já je našel pěkně uvelebené v jemném písku. Dal jsem je do pouzdra a do baťůžku, věci nechal tentokrát v metrové výšce a šel si s dobrým pocitem zase zaplavat 🙂