Teda na to, že jsem byl v Mastech dva týdny, tak jsem toho moc neudělal. Žádný větší “projekt” mne nenapadnul, první týden byla vedra, druhej se mi z počátku vůbec nic nechtělo, takže tu ani není vlastně moc o čem psát. Poslední den byl, protože jsem chtěl stihnout to co jsem do teď odkládal, trochu živější, takže tady je.

Ranní klídek na balkóně narušený pšíkající kočkou.

Tak jako každé ráno i dnes jsem začínal velmi zvolna. Minulý týden jsem se z balkónu pakoval hned jak na balkón zasvitlo slunce, tento jsem se pro změnu v tuto dobu vyhraboval z peřiny. Ne že bych byl unavenější, jen se prostě natolik ochladilo, že se z protivného slunce stal milý společník.

Než rodiče v neděli odjeli, tak mi tu ještě stačili nechat kočku. Dlouhá srst, jinak kost a kůže. Snad žádné místo ji nepřipadlo nepohodlné k ležení, nicméně vždy to muselo být kousek od baráku. Třeba na sadě nebo pod křovím jsem ji nikdy ležet neviděl. Tak jako loňskej kocour, i tahle často pšíkala, což mi zrovna dneska ušetřilo dost práce. Jak jsem si tak na balkónku popíjel čaj, tak jsem totiž právě uslyšel jedno takové pšíknutí. Podíval jsem se dolů, vidím kočku, jdu dolů abych ji dal nažrat, slyším divně týct vodu a zjišťuju, že pračka, kterou jsem před čajem pustil, není napojená na odpad. Naštěstí právě teprve začíná ždímat, takže se žádná velká potopa zatím nekoná. Jak z hadice pořád něco teče, tak jen beru hrnec a směřuju vodu do něj. To bylo o fous.

Včera jsem na chvilku vylezl na švestku, nasbíral půlku košíku a vypeckované švestky povařil s trochou zázvoru. Ráno už byly pěkně vychladlé a tak jsem oba hrnce pěkně rozmixoval, do jednoho přidal ještě trochu skořice, jeden vanilinovej cukr, bílej jogurt a zakysanou smetanu, tento obsah jsem pak přelil do vaniček, které po té putovaly do mrazáku, druhý jsem pak cedil přes plátno a použil ho na vinný pokus.

Byl čas posbírat (opět) jablka. To byla povětšinou záležitost jen na pár minut, ale tentokrát se kolem mne začala motat kočka a pracovní tempo celkem významně kleslo.

I přes neustálé “otravování” se nakonec jablka podařilo sesbírat a následovalo tradiční moštování.

Těch pár dnů dobré stravy ji nějak probraly a i když jsem ji teda zatím běžet neviděl, tak byla mnohem čilejší a hýřila aktivitou jen aby mne odvedla od toho, proč jsem vůbec vyšel ven.

Nakonec mne přesvědčila k pauze. Chvilku trvalo, než jsem ji přesvědčil že její čumák nechci mít nijak blízko k tomu mému, pak už ale nasadila předení a byla spokojená. No a já vlastně taky. Jen ta jablka byla pořád na sadě…

Jedna z věcí, které jsem v minulých dnech stihl, bylo protřídění rajčat, které se divoce rozrostly na kompostu. Po vytahání a ostříhání spousty zbytečných stonků a listů se porost trochu provzdušnil, ale hlavně bylo najednou vidět, že těch rajčat je celkem dost. Asi půlku jsem nechal dále růst a zbytek nechal v přepravce dozrát. Dneska jsem se konečně dostal k tomu, abych s nima něco udělal. Kečup moc nejím a tak jsem se rozhodl (jak jinak 🙂 ) pro víno. Před odjezdem mi tak na stole stál velký demižón z jablek, velká lahev švestek, menší lahev rajčat a petka s dalšíma švestkama. Uvidím co z toho v listopadu bude.

Jo a ještě jsem si stačil narychlo slepit bežecké boty, u kterých se mi začaly odlepovat kousky podrážky. Jak se teďka chystám vyběhnout, tak koukám, že si to lepení budu muset částečně zopakovat. Práce kvapná málo platná…