Loni se mi cider moc nevyvedl a tak jsem měl letos velký prostor ke zlepšování. O prázdninách jsem si v Anglii koupil tu nejlevnější flašku cideru co byla v obchodě k dostání a po pravdě, kdybych to byl můj výtvor, tak bych řekl, že to bylo zkažené (ale dobré 🙂 ). Věděl jsem tedy, jak by měl výsledek asi tak vypadat a verzi 2016 tak nestálo nic v cestě. Jelikož táta nosil jablka ze sadu pilněji než kočky myši z pole, tak o surovinu nebyla nouze a tři litříky byly ve flaškách co by dup.

pondělí – středa – pátek

Oproti loňsku jsem si dal pozor na usazeniny a šťávu z nádoby do flašek přeléval pomocí hadičky. Na fotkách je vidět, že jedna flaška byla z červených (sladších) jablíček, dvě další ze směsi zelených jablek. Víčka jsem pak jen jakoby přiklopil. Vosa by se tam asi nedostala, ale mušky jo, naštěstí se neukázalo nic. Po dvou dnech, flašky jsem nechal v teplejší tmavé místnosti, bylo zřejmé že se něco děje a po čtyřech už se dala jedna lahev pít. Kupodivu ani dvě zbývající lahve nezrály stejně a chutnaly jinak, došly za další dva, tři dny. Příště musím zkusit i pasterizovanou verzi, abych viděl, jestli v tom bude nějaký rozdíl. Nepřekvapivě se zdá, že záleží na sladkosti šťávy a asi i na tom, kolik vzduchu se k obsahu dostane. Chuťově to jako ten kupovanej cider nebylo, spíše jako čerstvý burčák, možná jsem měl ještě počkat. První lahev (sladší jablka) se mi také zdála lepší než ty druhé dvě.

První lahev aneb není to náhodou nedozrálý burčák?