Zítra se budu pokoušet o tu loď v 6:20 s tím klidem, že pak jede ještě jedna. Po poledni, kdy jsem se ptal v informacích, ještě ale nevěděly z jakého přístavu. Ten se volí podle počasí a určují ho večer nebo až ráno. Na případné popojetí autobusem by mělo být času dost. Plán každopádně je vstát před šestou a stihnout tu první. Doufám, že pokladna bude mít otevřeno, a že jsem si neměl koupit jízdenku už dnes.

Když jsme u toho dnešku… Noc teda nic moc, myslím, že jsem si vybral největrnější místo celého ostrova. Ráno jsem se ještě šel podívat ke kráteru B2, kolem kterého jsem včera procháze, už za silného šera. Díra podobného stylu jak u toho velkého, mně se ale hlavně líbil tvar západní strany vnitřku.

Při pohledu z druhé strany už ta samá stěna vypadá jak normální kužel.

Místo sjezdu autobusem jsem volil sestup jižní trasou, což znamenalo sejít z pěkných cestiček.

Po první fázi sestupu jsem si dal pauzu u pidisvatyňky.

Kousek dále to vypadalo, jako že se tu ráda drží voda. Místo škváry a sopečných balvanů, celkem tvrdý podklad.

Následoval sešup po hrubé škváře, strusce nebo jak se tomu říká.

Ve městě, kam mne svezli dva kluci a ušetřili mi tím, krom peněz i 40 minut na čekání na autobus, jsem nejdřív zašel na informace a potom do obchodu. Jak jsem měl hlad tak byl nákup asi trochu větší než musel. Cestou jsem hnedka snědl zmrzlinu a pak si sedl na molo v přístavu a nacpal do sebe ještě dva hamburgery (rybí a hovězí), dvě mandarinky, dva banány a bílou čokoládu. Následovala dlouhá pauza s pomalým popíjením piva, a když vykouklo slunko tak i s vyhříváním se.

Pak jsem se vydal podél pobřeží k přístavu Okata, což je jedno z mála místních jmen, co si pamatuju.

Nasycen a odpočinut jsem byl plný dobré nálady.

Tyhle šutry už tu stojí několik tisíc let, takže nic z poslední doby jako na kopci.

Podle jízdního řádu, by loď na Shikinejimu měla jet tři hodiny, což mi na takový kousek připadá dost. Loď bude určitě pomalá, ale i tak se mi to moc nezdá.

A na závěr západ slunce. Od něho po ulehnutí uběhlo ještě dost času. Někde jsem musel špatně odbočit a cestu si prodloužit o několik kilometrů. Do přístavu jsem se dostal před sedmou a spím hnedka vedle u pláže, takže to mám fakt kousek. Šel jsem kolem dvou jiných “pláží”, což tu asi znamená schody do vody, protože to je to, co na těch místech je. Žádný píseček a palmy. Doufám, že přes to hučení moře a vln uslyším budík.