Na mé předvánoční cestě z Anglie zpátky do Čech jsem se stavil v Paříži, na kterou jsem měl asi osm hodin. Zajímalo mne, jak Paříž vypadá o Vánocích, jestli bude nějak vyjímečná nebo ne a taky jsem se chtěl podívat na repliku newyorské Sochy Svobody na ostrově Île aux Cygnes (Labutí ostrov). Vánoční atmosféru jsem moc nenačerpal a to asi i proto, že jsem nebyl úplně v centru. Roli sehrálo i to, že jsem tu byl za světla, takže nebyla rozsvícena případná světýlka. Tak nebo onak vánoční Paříž se moc nekonala. Alespoň že vyšla ta Socha Svobody.

K optimálnímu počasí něco scházelo, alespoň ale nepršelo.

Jediný kostel který jsem navštívil, byla bazilika Sacre-Coeur, kde už byl připraven betlém.

Montmartrské umění.

Na zdech byly jak obrázky tak i plastiky.

Pod bazilikou tradiční kolotoč, který by za tmy, osvětlený, vypadal asi o mnoho lépe.

Nějak jsem nestíhal a tak jsem popojel metrem do stanice Javel – André Citroën a odtud, z mostu Mirabeau, už byla vidět Socha Svobody.

Jedná se o malou kopii té newyorské.

Dá se zajít přímo pod ní a vyfotit si ji z každé strany.

Socha Svobody, přerostlé truhlíky a Eifellovka z druhého konce Labutího ostrova.

Vůbec nechápujak je to možný, ale z časových důvodů jsem musel opět popojet metrem a k autobusu se dostal s akorátní rezervou patnácti minut. Chvilku po nasednutí začalo pršet, já ještě počkal na čokoládu a pak jsem usnul. Z Londýna jsem jel Flixbusem a opět si uvědomil, jaké to máme štěstí, že můžeme jezdit Žlutýma autobusama. Kvalita autobusu a sedaček nesrovnatelná a k tomu ještě příjemná obsluha.