Poslední den v okolí Yogyakarty, dnes v noci mne čeká přesun do Malangu, takže teď čekám na nádraží. Odjezd o půlnoci, příjezd v sedum ráno. Cenově to vychází  podobně jak kdybych tady spal někde v hotelu. Jinak dneska viditelnost ráno dobrá, pak už mizerný standard. Večer se přihnaly přeháňky, takže jsem zase zmokl, ale alespoň to trochu srazilo místní teplotu. Na teploměru je sice stále třicet, ale zdá se to lepší.

Chvilku to vypadalo, že jsem měl vstát o chlup dřív. Cestou sem byl vrchol Merapi ještě pěkně vidět, a když jsem dorazil na vyhlídku, tak už tam byl mrak. Zrovna se tu fotili svatebčani a já se krapet divil nad tou symbolikou. Nejaktivnější sopka v zemi ke společné fotce do nového života…

Mraky naštěstí nejen přicházely, ale i odcházely, takže se mi pohled na kráter přeci jenom poštěstil. Situace nicméně netrvala dlouho a o půl deváté bylo krytí stálé, takže mi nic nebránilo vyrazit dále, zpátky do Prambananu.

Mířil jsem k chrámu Ratu Boko, odkud měl být výhled na chrám Prambanan. Vstupné bylo zase jedno z těch rejžovacích – 350000, tedy asi pětikilo. Vypadalo to, že se platí i za vyhlídku a jelikož vše už bylo beztak v oparu, tak jsem se vrátil zpět k motorce a vybral náhradní cíl, Candi Ijo. Nebylo zas až tak daleko a kdyby byl čistý vzduch, tak by tu byl super rozhled. Na Prambanan sice ne, ale i tak bylo umístnění tohoto chrámu to, co mu dodávalo atmosféru. Samotné budovy nic extra nebyly, interiér žádný. Jo a vstupné 10000, což je sice v porovnání s Plaosanem, kde jsem byl včera a platil osmičku moc, ale kdyby byla viditelnost, tak by mi to ani nepřišlo.

Následovala cesta k moři a to byla pohodička. Ne moc frekventované cesty a pěkné okolí. Tenhle baráček musel být zahradnictvím, protože se zcela vymykal tomu, co jsem zde až dosud viděl. Povětšinou se jelo vesničkama, mezi poly nebo pěkným lesem. Trápila mne jen jedna nebo teda dvě věci. Žízeň a hlad. Nesnídal jsem a už bylo poledne. Zastavil jsem tedy na jednom místě před Terongem, odkud by býval byl opět super výhled. Sezení tedy jen indonézské s nízkýmy stoly, ty ale byly hned na hraně terázky, která nabízela panoramatický pohled do krajiny. Jak postupovalo sluníčko, tak teda paní schodila plachty a bylo po efektu, zatím ale nejhezčí místo na jídlo. Dal jsem si nudle se zeleninou a jak jinak s kuřetem, k tomu dva ledové čaje. Pořád se mi zdálo, že bych toho mohl vypít více a tak jsem se za pár set metrů zastavil znovu a dal si kokos. Pak už jsem se cítil přepitej.

Širé výhledy a lesy zmizely a zbyla jen ta políčka. Je dobré, jak tu v tu samou dobu sází i sklízí. Zemědělci si tu asi moc neodpočinou.

A toto už je moře u Parangtritisu. Je to sem z Yogjy nejblíže a trochu to tomu odpovídalo. Chtěli po mne i malý poplatek za vjezd do oblasti, ale když jsem se zdráhal, přeci jenom tu budu jen asi hodinu, tak mne nechali projet. Kousek od pláže pak chtěli parkovné 5000, což je na místní poměry opět hodně, normálně se platí jen dva až tři tisíce. Jelikož jsem se jen chtěl podívat k moři, tak jsem popojel o kousek dál a nechal motorkujen tak volně a zároveň jsem na ni pořád viděl, protože to bylo hned vedle pláže. Plážové počasí tedy moc nebylo a do toho foukal čerstvý vítr. Vodu jsem ani nezkusil, jen se trochu prošel po pláži a zase frčel. Zvláštni, že tu mořský vzduch ani nebyl cítit. Cestou jsem se chtěl ještě stavit u Černých dun, kde opět chtěli velké parkovné a duny samotné na první pohled moc zajímavé nebyly. Barva rozhodně nebyla černá, spíš taková špinavá šeď. Zpátky do Yogjy to byla neuvěřitelně přímá cesta. Jak v Americe. Byly tu teda městečka a křižovatky, zatáčka snad ale žádná. Začalo zlehounka pršet, ale já radši jel, abych stihl motorku vrátit. Byly to takové minipřeháněčky, takže to za zastavování ani nestálo a to i proto, že dost houstl provoz. Když se rozpršelo víc, tak to už jsem zastavil a pod stříškou koukám, že už jsem v centru. K samotné půjčovně mi to ještě kvůli systému jednosměrek chvilku trvalo, i tak jsem tam byl ale s několikahodinovou rezervou.

Na večeři jsem zašel do Pepka námořníka, kterého mi doporučila holka v půjčovně a který byl hned o ulici vedle, což hrálo dost roli, protože stále poprchávalo. Dal jsem si vykostěná kuřecí prsíčka s rýží a čajem a to hned dvakrát, takže jsem se fakt najedl a stálo mne to jen 23tisíc tedy cca Kč35. Zatímco jsem jedl tak téměř nepršelo a když jsem se zvedal, tak zase začalo a to celkem dost. Zůstal jsem teda ještě půlhodinku sedět. Je fajn nikam nespěchat. Naopak, času mám dnes večer dost, protože na nádraží jsem se dostal už v sedum a jak už jsem psal, vlak odjíždí o půlnoci. Paní za okýnkem mi nabídla economy nebo byznys jízdenku. Ptal jsem se jaký je rozdíl a v economy prý nejdou polohovat sedačky. To beru spíš jako výhodu, takže platím 190 což je asi o 40 méně než za byznys.

Uvidím jaké budu mít štěstí v Malangu. Jedna půjčovna je hned u nádraží a podle webovek je i levnější než co jsem viděl doteď.

A ještě jedna poznámka, dnešek byl prvním dnem, kdy mne nikdo nepožádal o selfie.