Jsem blbec jsem blbec jsem blbec. To jsem si opakoval celý den poté, co jsem ráno zjistil, že jsem sedl do špatného vlaku. Měl sice stejné jméno, ale jiný směr. Varovat mne měly hlavně dvě věci a to, že přijížděl z druhého směru a o půl hodiny dříve. Jeden člověk mi potvrdil, že to je ten správný, ale byl natolik zmatečný, že jsem mu neměl věřit. Dva další zaměstnanci se už soustředili jen na číslo vagónu a tak jsem skončil v Bandungu, ne zas tak daleko od Jakarty. Ten samý vlak, co jsem měl chytnout v Yogjy odtud odjíždí ve tři čtvrtě na čtyry, takže dalších šest hodin na nádraží. Uvažoval jsem i o autobusu, který by mohl být levnější, ale jelikož je terminál až na kraji města, tak bych si musel vzít tágo a i kdyby dopoledne nějaký jel, tak by mne možná zase zavezl za město a já bych musel řešit další dopravu. Vlak má přijet do Malangu v sedum ráno, což je optimální.

Je teprve deset ráno, ale jelikož nepředpokládám (doufám) že se dnes ještě stane, tak píšu už teď. Chtěl jsem si sice dnes udělat volnější den, ale ne v tomhle stylu.

A ještě pár fotek aby bylo vidět jak vypadá ekonomy třída. Jsou to trojsedačky, proto je ulička tak úzká. Na stropě je pak pár klimatizací, které někdy fungovaly až moc.

Dále pak jak to vypadalo ráno venku a kdy mne překvapilo, že slunce vychází na mé straně vlaku.

Uvidím jestli večer ještě něco dopíšu, asi spíš ne.