Před chvilkou jsem v houpajícím se autobuse do Jakrty dopsal denní zápisek a pak se to všechno ztratilo, takže ještě jednou.

Ráno jsem zamířil do čtvrti Kampung Tridi. Ta je vidět při příjezdu vlakem i ze silnice. Toto je modrá část, na pozadí Gunung Kawi.

Toto je silniční most ten železniční je za mnou a každý projíždějící vlak dělá dost randál. Nabarvení baráku mělo přilákat turisty a zlepšit náladu místních, prestižní adresa to tu ale asi jen tak nebude.

Na břehu Kali Brantas právě probíhala rozcvička dětí založená na nějakém asijském bojovém umění.

Fasády nejsou jen jednolitě barevné ale některé jsou zdobeny i graffiti. Tohle je nezvláštnější co jsem zahlédl. Že by kritika kapitalismu?

Následovala peripérie s navrácením motorky. Byl jsem tam už před devátou, kdy jsem si myslel že tam mám být, nicméně bylo zavřeno. Ve vedlejší myčce se dozvídám, že chlápek přijde mezi 9-10. Jedu zpátky na pokoj, kde později nechávám baťůžek (abych se vracel jen s krosnou) a před desátou jsem zas u půjčovny. Stále zavřeno. Na potvrzení o půjčení mám mimochodem psanou desátou tak nevím proč jsem si myslel že tu mám být v devět. Ve třičtvrtě na jedenáct posílám trochu nervózní sms, přeci jen mi v jednu jede autobus. Bez odpovědi. Jdu se zeptat do myčky jestli by nemohli chlápkovi zavolat, já mám jen data a výcházejí mi vstříc. Prý je na cestě a po čtvrt na dvanáct je opravdu tu s omluvným výrazem na tváři.

Čas tedy stále ještě byl a díky tomu, že mne až na nádraží svezl kluk z myčky a nevadilo mu ani počkat až si sbalím, jsem byl na nádraží už v poledne. Byl tedy čas i na jídlo, kde jsem neexperimentoval, rýže, tofu a placičky. Autobus vyjíždí s hodinovým zpožděním, řakže má čas si vyfotit i šachysty na nádraží. Autobus zas tak pohodlný není, zčásti tvarem sedaček, ale hlavně stavem silnice. Nevím jak to vypadá vzadu, ale myslím, že volných míst moc není.

Zítra Jakarta.