May 7 2018

Jávanské zápisky XXVIII

Jeden z těch málo záživnejch dnů. Jakarta podle očekávání nic moc a ani v tom vedru nejde moc chodit a to jsem vyšel po západu slunce. Původně jsem se chtěl podívat do přístavu, ale skončilo to procházkou do Gambiru, abych věděl odkud mi zítra pojede autobus na letiště.

Do Jakarty jsme dorazili s více jak hodinovým zpožděním. Cesta nakonec nebyla tak hrozná, protože se objevila dálnáce a po té to šlo. Na nádraží Pulo Gebang se mi podařilo objevit místo odkud odjíždějí autobusy do centra, ale paní chtěla za jakousi kartičku 40tisíc, což se mi zdálo moc a tak jsem si vzal chvilku na rozmyšlenou během které přišla, že za 3500 mi může pomoci. Cesta byla sice s jedním přestupem, ale za desetinu ceny… Zatímco na prvním úseku jsem si seděl na druhé už jsem nastupoval do plného autobusu. Od přeplněného prostoru jsem se snažil posunout do volnější části, ale byl jsem vykázán, že ta je pouze pro ženy. Do hotelu jsem se dostal před dvanáctou, myslel jsem si že budu muset čekat na oficiální checkin v jednu, ale pokoj mi dali hnedka. Jako první sprcha a pak odpočinek, který přešel do dvouhodinového spánku.

Večer jsem konečně vyšel ven a hledal kde se najíst. Skončil jsem u stánku s talířem rýže, tofu a dvěma vajíčky na dva způsoby.

Hnedka vedle Gambiru je parčík, kterej byl zavřenej, Národní monument jsem si vyfotil alespoň přes plot. To už jsem měl fakt žízeň a zašel do obchodu si koupil si citrónovou vodu a zmrzlinu, které jsem zkonzumoval hned před obchodem, dračí ovoce alias pitayu jsem si nechal na ráno. O kousek dál byl totiž stánek s čerstvýma džusama, já si vybral sirsak, což jsem vůbec nevěděl co je. Bylo to dobré, husté skoro jak kaše a hlavně chladivé.

Kousek před hotelem byla pivárna a já neodolal a zkusil indonézské pivo. Na Jávě se asi žádné nevaří a tak jsem vzal jedno z Bali s příchutí liči, po kterém opravdu chutnalo. Malá flaška stála 45000 tedy přes šedesát korun, trochu jsem si tedy vyhodil z kopýtka. No a pak zpátky na hotel, zase sprcha a teď pod klimatizací přemítám jestli zabalím ještě dnes anebo zítra ráno.


Posted 7. May, 2018 by jenda in category Uncategorized