May 8 2018

Jávanské zápisky XXIX

Cesta na letiště a čas na menší shrnutí. Myslím že Indonésii mám odškrtlou, neláká mne to ani na žádný jiný ostrov, teplo kazí veškeré dojmy. Nad dva tisíce metrů to bylo ok, ale takovejch míst zas moc není. Bez motorky, na které je při rychlosti nad 50km/h pěkně by to bylo ještě horší. V Malangu jsem odečetl tachometr a moc se mi nechtělo věřit, že jsem si napsal dobře ty na začátku. Za 16dní 3100km, tedy téměř dvě stě denně. U dvou motorek předtím jsem to neudělal, ale dost možná jsem se přes čtyry tisíce dostal. Moc mi tu ani nesedlo obrovské množství navzájem přeřvávajících se mešit, obzvlášť o půl páté ráno. Lidé příjemní i když si stále chtěli povídat, jídlo dobré. V kapse si vezu osmset tisíc, takže během měsíce jsem se vešel do kč15000. Jakási standartní cena ubytování byla v rozmezí 100-200 tisíc, tedy do tří stovek, jídla tak kolem 20-30tisíc, tedy třiceti čtyřiceti korun.  Kokos za 10tisíc, čaj do pěti, třtina od 2-5 tisíc. Nejhezčím místem Bromo, nejhorším a nejubíjejícím jakékoli větší město. Zajímavý je i poznatek, že jsem ssebou krosnu vlastně vůbec nemusel brát, vystačil jsem si s baťůžkem. Co se focení týče, tak mám na probrání něco přes dvanáctset fotek, což zas není tak strašný.

Včera večer jsem našel zdroj vroucí vody a tak jsem ráno posnídal nudle co jsem dostal předevčírem v autobuse.

Stejně jako v jiných městech i zde se do mměstských autobusů nastupuje z vyvýšených budek, kde se i kupuje jízdenka. Já šel nicméně pěšky a po dojití na Gambir jsem potřeboval další sprchu. Po nástupu do autobusu za čtyřicet tisíc jsem se ale díky klimatizaci rychle schladil. Cesta uběhla rychle a ještě než jsem to tady dopsal, tak jsme byli na letišti. Snědl jsem si dračí ovoce a šel se odbavit. Času spousta, jsem tu třii hodiny před odletem.

Vše šlo pěkně hladce, ale před chvílí ohlásili půlhodinové zpoždění a letadlo, které čekalo u brány odtáhli někam jinam.

Toliko poslední zápisek z tropické Jávy. Zítra zpátky do normálních teplot. Jestli si půjdu zaplavat tak hlavně na moři to bude znát nejvíce a budu rád, když v něm vydržím pět minut.


Posted 8. May, 2018 by jenda in category Uncategorized