Den sedmý a stanuji pod Ben Nevisem. Poslední dva dny nepršelo a byla pěkná viditelnost, což se má zítra trochu změnit a tak jsem i zvažoval, jestli se mám vůbec na nejvyšší horu Británie šplhat, přeci jen jsem už na vrcholku před lety jednou byl.

Teď už ale jen o pár dní zpátky. Večerni slejvák i pozdější déšť jsem bez problémů přečkal a ráno mne vzbudila ovce. Venku všude mokro, takže jsem ani nevytahoval vařič a posnídal trochu sušenek.

Po poledni jsem procházel kolem malého kempu, kde byl i malý obchůdek a v něm byla v nabídce i slanina s vejcem v housce a tý jsem se celkem najedl. Vizuálně nic moc.

Ve vesnici Tyndrum zaujaly dvě věci. Dřevořezby na jedné ze zahrad…

… a hřbitov, který vypadal trochu naddimenzovaně. Vypadá to, že tu nikdo neumírá 🙂

Za Tyndrumem to vypadalo na déšť, nicméně předpověď byla jen na mírný a ještě s ani ne 40% pravděpodobností a tak jsem pár kapek ignoroval. Pak se rozpršelo tak rychle, že než jsem nahodil pončo byl jsem celej mokrej. Všude okolo byla hodně podmáčená půda, takže i když jsem měl v plánu tady někde přespat, tak nezbývalo než jít dál.

Podařilo se mi najít hezké tábořiště hned u potoka a ráno mne tu opět vzbudila ovce.

Snídaňový čas jsem využil i k sušení, ale jelikož bylo stále vlhko, tak jsem moc nepokročil.

Kolem mne to sice vypadalo, že kdykoli může začít mrholit v dáli přede mnou už ale byla vidět modrá obloha.

Loch Tulla a kopce od kterých jsem přišel mají vršky povětšinou stále v mraku.

O kus dál pak byla obrovská pláň nebo plošina, která byla obklopena vrcholky a kde už po případném dešti nebyla ani stopa.

Málem jsem šlápl na žábu.

Odraz mraků v Lochan Mhic Pheadair Ruaidr.

A ještě široký záběr ze stoupání z tohoto pěkného místa. Stejně jako včera i dnes jsem musel kvůli mokřadům pokračovat dál.

Stan jsem nakonec rozložil až o několik kilometrů dál u potůčku jen kousek od řeky Etive. Měl jsem toho fakt dost. K večeři jsem si poprvé dělal rýži s červenou čočkou a při této příležitosti jsem zjistil, že se mi rozsypal komplet pepř. Naštěstí jsem neměl rýži s čočkou ještě promíchanou, ale oboje bylo v originál balení, takže jediné co putovalo do sáčku s odpadem byla prázdná pepřenka. Pořádně jsem se nažuchl a focení okolních vrcholků nechal na ráno, beztak už bylo pozdě.

Vlevo Meall a’ Bruiridh (1108m.n.m.) a Creise (1100m.n.m.), pyramida patří Stob Dearg (1021m.n.m.).

Kolem cesty tu byl šikovnej plůtek, který usnadňoval použití samospouště.

Teď ještě jestli s filtrem nebo bez.

A ještě s tou špičatou…

Na vrcholu dalšího průsmyku už bylo vidět k Ben Nevisu, jestli je na fotce i jeho samotný vrchol bude chtít ještě přezkoumat.

Sestup do vesničky Kinlochleven, kde jsem si koupil sendviče k večeři a hlavně zmrzlinu na zchlazení. Opět jsem byl pěkně uhřálej. Jak je vidět na fotce, tak cesta pak vede po druhém svahu. Do přímého odpoledního slunce se mi už ale nechtělo a tak jsem byl rád, že jsem našel pěknej plácek v lesíku kousek za vesnicí. Byly asi čtyry a tak jsem se pěkně ve stínu natáhl a dokonce usnul, pěkně s rukou za hlavou v jejímž podloktí jsem před spaním našel klíště a další den následovala ještě tři další, všechny na pažích a teď ještě jedno na kotníku.

Ještě než jsem ale sešel do vesnice, tak údolím proletěla stíhačka, která je na fotce vidět jen jako stříbrný flek, i když delta křídla jsou trochu k rozeznání. Zvláštní pocit koukat na letící nadzvukové letadlo a nemít přitom zakloněnou hlavu.

A toto už je dnešek a přibližování se k Ben Nevisu (1345m.n.m.). Ve vesnici Glen Nevis, která je hnedka pod Benem jsem se stavil v infocentru kde mají velkou nástěnnou mapu, na té ale nemají cesty po kterých jsem chtěl z vrcholu pokračovat, takže budu muset možná měnit plány. Nic zásadního to nebude, jen asi dva tři dny.

Kromě Ben Nevisu je k vidění i (asi) Sgurr a’ Mhaim (1099m.n.m.).

V infocentru jsem si koupil instantní polévku, čokoládu a zmrzlinu, protože to vypadalo, že se tu nenajím a vařit se mi nechtělo a pak jsem narazil na Ben Nevis Inn kde mají jak kámen k předpovědi počasí…

… tak i pivo a něco k zakousnutí – falafelový burgr. Stan jsem postavil nedaleko, přičemž jsem trochu zmokl, teď už je ale zase pěkně. Uvidím jak zítra.