Dnešek tu celý propršel, ale včera byl krásný večer. Klienta jsem vezl na oslavu narozenin, které se konaly na druhé straně Cornwallu a já zalitoval, že neřídím nějakou Teslu, u které bych nemusel dávat pozor na cestu. Podvečerní slunce jednou nasvítilo svah se stovkou ovcí, podruhé lodě na řece při odlivu, potřetí záliv, pak zas nešlo odtrhnout oči od dominantní větrné elektrárny, prostě stále se bylo na co dívat.

Po dojezdu jsem se šel projít. Žádný cíl jsem neměl. K moři to bylo daleko, žádná dominanta v dohledu a tak z toho byla jen kratičká procházka. Na jednom z polí jsem totiž neodolal zlatému balíku slámy do uší si pustil podcast z telefonu, očima koukal okolo a užíval si pěkného večera.

Nízké sluníčko vrhalo dlouhé stíny a vše barvilo do příjemných teplých odstínů. Byl jsem mimo hlavní silnice a tak jsem za hodinu a půl slyšel jen dvě auta, nic co by strhávalo pozornost. Místo šumotu vánku nebo hučení vln mi jen nad hlavou jemně švetolily dráty vysokého napětí.

Větrné elektrárny tu zažívají velký boom a připadá mi, že jsou snad na každém kopci. Dává to smysl, protože bezvětří je tu vzácné, a i když se mi zdá že téměř nefouká, tak se větrníky točí. Jak se jim tu vyplatí solární elektrárny už si kvůli časté oblačnosti tak jistý nejsem, ale asi to nebude tak špatné, protože jich tu také pár je. Vlastně si ani nevybavuju, že bych v Cornwallu kdy viděl čadící průmyslovej komín.

Na západě se mezitím začaly formovat mraky. Nízké, střední, vysoké, těžké i jemné – pestré to bylo. Jakmile ale zmizelo přímé slunce, tak se začalo dělat nepříjemné chladno a byl čas obléci košili.

Pocit chladu ještě umocňovala padající rosa a kdyby se obloha stále tak nepředváděla, tak bych byl na cestě k autu o dost dříve. Zatímco před západem slunce byly zajímavější svahy na východě, tak za smrákání vítězil západ s mraky, kvůli nimž jsem málem prošvihl parádu na druhé straně. Víceméně náhodou jsem se ohlédl a upoutal mne jasně svítící proužek nad obzorem. Pravda, chvilku jsem si nebyl úplně jistý, ale po pár minutách bylo jasné, že to bude Měsíc. Obrovský, zlatý Měsíc.

Myslel jsem, že Měsíc vychází ještě za světla, takže to bylo naprosté překvapení. Dny se už hold krátí. Tím, že jsem byl uprostřed ničeho, tak jsem původně doufal v pěknou hvězdnou oblohu. Na tu jsem ale s takovýmhle zdrojem světla neměl nárok a za pár hodin už se beztak mraky ze západu natáhly přes celou oblohu. Každopádně to byl pěkný večer.