Na dvoukilometrovém molu
Každoroční pracovní školení se letos konalo v Southend-on-Sea kousek na sever od Londýna, hned u ústí Temže do moře. Už při pohledu na mapu zaujalo nezvykle dlouhé molo, které se ukázalo asi jako nejzajímavější místo celého města. Všude tu byla vidět zašlá sláva dob kdy Britové nelétali na dovolenou do Španělska a to, že bylo po sezóně dojem moc nevylepšilo.
Vzhledem ke krátícím se dnům jsem se k běhu dostal až při západu slunce a to jak v den příjezdu, tak i v den samotného školení.
Molo tu začali stavět už v roce 1829 a v roce 1848 ho natáhli na 2158 metrů, což z něj učinilo nejdelší molo na světě.
U ústí Temže je spousta bahna a hladina pořádně nevystoupá ani během přílivu což znamenalo, že lodě s výletníky z Londýna nemohly do Southendu připlout. Proto to dlouhé molo.
Lanovka od pobřeží do města. Na schodech podél ní jsem pokaždé viděl někoho běhat nahoru a dolů, dobrý trénink.
Jako u většiny přímořských měst kolem Londýna i tady byl lunapark a kasína. Co Southend odlišuje je právě to molo, kde se udává vzdálenost v mílích.
Skoro to vypadlo, že se na molo nepodívám, ale nakonec jsem to stihl. Otevírají ve čtvrt na devět a jelikož jsem musel v poledne být u dalšího klienta, tak jsem ani nestačil dojít na úplný konec.
Když to bylo ještě plně dřevěnné molo, tak tu jezdila koňská dráha. V roce 1890, kdy modernizovaly na ocel, tu začaly jezdit vláčky a jezdí tu doteď. Dva kilometry tam a dva zpátky.
Za vstupné jsem dal dvě libry (Kč60), což je nejlevnější varianta. Pokavaď byste se chtěli projet vláčkem tam a zpátky tak zaplatíte 5,20 a pokud by stačila jednosměrná jízdenka, tak ušetříte 50 pencí.
Jsem zvědav jaké budou lokace pro školení příští rok. Southend se mi zdál příjemnější než loňský Leicester, ale na běhání sevenoakským parkem nemá.