Noc jsem přečkal, ale kolem půlnoci jsem toho moc nenaspal. Dvou tří nárazů větru jsem se celkem lekl. Jo a podle mapy.cz se toto místo s domkem jmenuje Plas Cwmorthin. Škoda že mapy vesměs používají welšské názvy, protože ty mne tedy nic neříkají.

S větrem přišel i déšť a okolní kopečky dostaly trochu bíla. Ráno i na můj stan padal sníh s deštěm. Na plachtě se chvíli držel, ale na zemi během pár minut tál.

Ráno jsem si stihl i uvařit. Foukalo jen málo, takže hořák se zapaloval snadno a já doufal, že mezitím než si vypiju čaj a sním rýži s tuňákem mi trochu uschne stan. V tomhle počasí jsem byl příliš optimistický, takže roluju mokrou rolku.

Noční srážky znamenaly ještě více vody všude okolo. Nasáklé bylo úplně všechno krom kamenů.

Hned po ránu mne čeká krpál. Trocha zimy co se do mne dala během balení mokrého stanu a “mytí nádobí” je po pár minutách fuč a já jsem zahřátý na provozní teplotu.

Oproti černošedé opuce konečně změna. Zelený lišejník se kupodivu držel jen na jednom plácku, takže změna to byla krátkodobá.

Hned po vyšlapání kopečků se objevilo několik ruin.

Zataženo s bílíma vrcholama se k tmavé břidlici hodí. Kdyby ještě občas vykouklo sluníčko a nasvětlilo určité části bylo by to ještě lepší. Kopec se do paprsků občas dostal, ale místa kolem mne zatím ne. Později ano, ale mraky putují takovou rychlostí, že se to rychle měnilo.

Pěkná cesta. Po pár metrech nicméně vedla do údolí a já zjistil že to není ta pravá. Naštěstí jen krátká zacházka.

Toto je správně. Vzhůru. Kamenitá cesta zmizela a šlo se promáčeným terénem. Jsem rád za pohorky které solidně drží nepromokavost.

Sníh je napůl ledová tříšť což v kombinaci s trávou a vodou pod ním způsobuje troje moje uklouznutí. Vždy padám pěkně do měkkého skoro jak do vodní postele 🙂 Díky baťohové pláštěnce toto extra mokro nezpůsobuje nějakou škodu. Jen si připadám neohrabaně když se rychle zvedám a opět málem padám.

Jedno z několika jezer kolem. Llyn Cwm-corsiog mělo malou kamennou hráz, což bylo místo které bylo jen vrchně mokré a ne nasáte a já ho využil k malé sváče. Kdo ví kde bude další příležitost.

U malé vodní plochy jen kousek za Cwm-corsiog. Objevuje se modrá obloha a sluníčko, bohužel ale i trocha větru.

Sluníčko moc dlouho nevydrželo ale ani vítr nedováděl, takže ok. Bylo odtud vidět až k moři. Jezírko ještě budu muset identifikovat.

To tohle jezero vím – Llyn yr Adar. Také na sobě mělo malý ostrůvek, ale místo moře za ním byl masiv Snowdonu.

Hezký kopec, jméno ale bude chtít více usilí při hledání.

Když jsem Adar obešel tak jsem si naposledy vyfotil Moelwyn Mawr (770m.n.m.).

Do údolí to nevypadalo daleko, ale táhlo se to táhlo. Pokud je to s vrcholem mírně v mraku opravdu Snowdon (1085m.n.m.) pak nalevo uprostřed je Clogwyn Du – Bwich Main (931m.n.m) a napravo uprostřed Y Lliwedd (898m.n.m).

Rychlosti sestupu by určitě prospělo kdybych (se) pořád nefotil. Ono ale bylo tak hezky.

Paprsky z poza mraků osvětlují hladinu Llyn Dinas ke které směřuji.

Škoda že se ty tři vrcholky tak divně kácej. Skoro až vypadaj jak ta budova v Azerbájdžánu která má připomínat plameny.

Stmívalo se a jelikož jsem nevěděl jestli dole u silnice bude nějaké ubytování tak už jsem pokukoval po nějakém plácku. Už teď fouká a v noci to má být ještě horší (později zjišťuji že tahle bouřka má jméno Gareth).

Pokud možno se střechou. Nechci opakovat včerejší noc (vítr má být cca stejný) a tak mi závětří není dost dobré a hledám něco lepšího. Roli hraje i mokrý stan na jehož usušení mám s uplyvajícím časem méně a méně prostoru. To že je všude mokro jsem už myslím psal…

Najednou se objeví takovejhle úkaz. Nebe nad Snowdonem večerně oranžové a nad Glyder Fawrem (1000m.n.m.) a Fachem (994m.n.m.) studeně modré.

A úplně na závěr takovýhle úkaz. Chaloupka. Prázdná. Otevřená. Na mne čekající. Když k ní dorazím tak už je téměř tma takže se v ní fotím až ráno poté co jsem se pěkně vyspal a vichr vnímal jen jako kulisu. Stan mi uschnout nestihl, ale botám a ponožkám noc v suchu prospěla. Na baráku byla plaketa Columbus Fellowship ve vzpomínce na Nicka Evertona 1985-2002 ať je jeho odvaha a odhodlání inspirací pro nás pro všechny. Kdokoli Nick byl tak mu děkuji za tento přístřešek. Na fotce je trochu vidět patro pro další dvě postele. Na střeše byl solární panel a vevnitř i rozvodná skříň, světla a vypínače. Nevypadalo to úplně dodělaně ale nejsem si tak úplně jistej. Mně to každopádně vytrhlo trn z paty.

Když jsem ráno vylezl tak jsem trochu zaskočil pasoucí se ovce, jinak nikde nikdo. Včera jsem za celý den viděl na kopci z dálky jen dva lidi. V létě to tu je asi rušnější.

Ani ne po hodině docházím do Caffi Gwynant a objednávám si welšskou snídani. Slanina, párek, black pudding, kroketky, žampióny, rajče, fazole a ztracené vejce. Oproti té mega skotské co jsem měl loni na jaře to je jen chudá příbuzná. Mají tu ale wifi na kterou se nemusím registrovat takže tu trávím hodinku nahráváním blogu, zkoumáním počasí a vybíráním ubytování. Ani ta dnešní ani ta příští noc totiž klidná nebude.

Přes den je ale fajn a to je hlavní. Původní plán byl vyjít na Snowdon po Watkin Path, ale připadlo mi, že mraky jsou níže než včera a vichr je stále tak jsem raději Snowdon obcházel. Vítr fouká od západu, já šel po východní straně a proto si myslím že jsem vítr nezaznamenal až do doby než jsem začal stoupat do průsmyku Pen-y-Pass. To ale bylo až na konci. Tady pózuji nad Llyn Gwynant.

Klidná cesta po rovince lesem. Oproti té včerejší naprosto vyprahlá 🙂

Ubytovávám se v YHA, které je jediným ubytováním na vrcholu průsmyku odkud vedou na Snowdon dvě trasy. Já sem dorazil o půl třetí, ubytovat se dá od tří a tak trávím půlhodinku u infocentra. To je sice zavřené, ale alespoň si čtu infotabule a dozvídám se třeba že odhozené banánové šlupce trvá tři roky než se rozpadne (předpokládám že na vrcholu) a nebo že tohle potrubí co jsem míjel patří nejstarší britské vodní elektrárně. Teď mne trochu mrzí že jsem si nevyfotil i celkem pěknou budovu do které voda z Llyn Llydaw teče. Hlavně tu ale měli velký tačskrýn s počasím a já se mohl podívat jak je a jak bude na vrcholu. Myslel jsem si že Snowdon vynechám a na místo toho přelezu do druhého údolí přes horu co má tisíc metrů, postupně mi to ale přišlo jako blbost. Podle fotek vede na Snowdon pěkná cesta a na mapě zde vyvěšené cesta kterou jsem na tisícovku chtěl jít není. Jestli jsem se něco za těch pár dní naučil tak to jsou dvě věci. Kvalita cesty je důležitá nejenom kvůli ztrácení se. Včera byla trasa dolů z kopců natolik nasáklá, že to skoro bylo jak kdybych šel sněhem. Druhou věcí je že kombinace déšť a vítr je fuj. To byl hlavní důvod proč Snowdon vynechat. Mrak jsem nad ním viděl snad neustále. Právě proto mne zaujala ta předpověď na zítra (hodně podobná té dnešní odpolední). Pocitová teplota na vrcholu sice -10, ale pravděpodobnost srážek méně než 50%. Viditelnost odpoledne VG nebo E což si překládám jako velmi dobrá a excelentní. Vítr má opadávat – v sedum 60mil/h, v poledne 40 a v osm večer 30mil za hodinu. Na stěně tu visel report z osmého varující před množstvím sněhu a nutností maček a cepínu, to už snad ale nebude pravda. Problémovým místem je úzká část pod vrcholem tak uvidím jak úzká bude. Otočit se mohu vždycky a když už tu jsem tak by byla blbost to nezkusit. V YHA zůstanu i další noc, takže nepotáhnu tak těžkej baťoh. Když jsem u toho ubytování tak jsem platil za postel v místnosti se šesti 16liber a jsem tu sám. Utrácet tu budu spíš za jídlo. Ceny tu jsou sice standartní, ale i tak dám za polévku, jídlo a pivo v přepočtu kolem šesti stovek. Ale najedl jsem se pěkně. Na zítra už mám objednanou snídani no a jelikož se má počasí během dne zlepšovat tak ani nebudu muset nikam spěchat a bude stačit když vyrazím kolem desáté. Bude to taková tečka za tímto mým walešským výletem.

Jelikož tu není mobilní pokrytí a na wifi je potřeba se registrovat tak i když toto píšu ve středu večer před samotným výstupem, tak se to na blogu objeví asi až v pátek. To budu v Bangoru odkud mi v sobotu pojede autobus na letiště. To už ale píšu blbosti tak toho raději nechám. Jo a venku zase prší a fouká…

Ještě si neodpustím výjev od mé večeře. V šest přišel ze schodů kde jsou pokoje starší pán (řekněmě svěží šedesátník 🙂 ) nesoucí čtyři knížky. Je tu krb od kterého já sedím jakoby v druhé řadě. Pán přišel ke stolu hned u krbu, posunul si židli tak aby byl přímo proti němu no a za pár minut opravdu přišli zapálit krb. Krásně jim to chytlo, žádné čmoudění. Pán si tam tedy spokojeně čte a za chvíli přijde jeho žena také s knížkou a hlavně donese konvici čaje. Sedne si proti němu, takže zatímco pán může sledovat plameny tak paní se příjemně nahřívají záda. Oba popíjejí čaj, nemluví a čtou si. Takové tradiční strávení sychravého večera.