Na Americkýho snipera bych asi určitě sám od sebe nešel, ale jako doprovod jsem si do sedačky kina sedl. Téma americkýho vojáka v Iráku mne nějak moc nelákalo, ale byl jsem zvědav, jak se s tím Clint Eastwood, jako režisér, popasuje. Jeho předchozí filmy – Dopisy z Iwo Jimy a Gran Torino se mi totiž líbily. Bohužel už asi po čtvrt hodině mi bylo jasné, že toto nebude ten případ.

Příběh je prý založen na opravdovém osudu jednoho veterána a o to byl pro mne tenhle film děsivější. Asi totiž nikdy nepochopím tuhletu zaslepenou mentalitu jedné pravdy, ve které je hlavní postava opravdu přeborníkem. Úzký rozhled a jednoduchá řešení mu byly tlačeny do hlavy už od dětství jednak tím, že byl z Texasu, ale hlavně otcem, který měl následující teorii:

Na světě jsou tři druhy lidí – vlci, ovce a pastevští psi. Vlci jsou ti špatní, kteří útočí na ovce (normální lidi), kteří ale (už ze své povahy) nevědí jak se bránit a proto potřebují psi, kteří je ochrání.

Poslání je tedy jasné, ochránit americké životy zabíjením jiných lidí v Iráku. Žádné velké otázky, je to moje práce (poslání) a hotovo. Ve filmu sice zaváhá se zastřelením asi osmi letého kluka, ale to je asi tak všechno. Jak to bylo v reálu, respektive jak hodně je jeho příběh idealizován netuším. Právě kvůli tomuto nesplynutí s hlavní postavou, jsem se po hodině už nemohl dočkat až ho zabijí (že je mrtvej jsem četl v nějaký recenzi na čsfd) a film konečně skončí. Vím že je to blbý to takhle napsat o někom, kdo opravdu existoval, ale bohužel to tak bylo.

Bohužel mne nezaujalo ani zachycení konfliktu jako takového. O ostřelovačích je mnohem lepší Nepřítel před branami ze Stalingradu, tématika US vojáků vzdorujících domorodcům zas v Černém jestřábu z Mogadišu no a v běsnícím vraždění tu je zase Rambo. Za mne teda pražádný důvod vidět film znova. Pro někoho, komu ale nebude vadit hlavní představitel to ale bude jiné kafe.