Na pár dní jsem byl vyslán na sever, do Newcastlu. Práce mi začínala v pátek v poledne a já se dostal do města už ve čtvrtek k večeru. Nedaleko od Newcastlu v Gateshead je obrovská socha anděla, kterou jsem si nemohl nechat ujít a tak bylo jasné, kde strávím plonkovou noc. Anděl tu stojí od roku 1998 a od té doby nechybí v žádné propagaci severní Anglie.
K samotnému Andělu se dostávám až kolem sedmé. To už je slunce celkem nízko a nasvětluje sochu zezadu. Ani nevím, jestli je označení socha správné, ale plastika se mi zdá ještě horší a nic jiného mne nenapadá.
Když jsem byl ve vlaku, tak se zrovna přehnala pořádná průtrž a i kvůli ní je teď všude vlhko. Jelikož maximální denní teplota dle předpovědi je 16 stupňů, tak ani není šance, že by to nějak proschlo. Na spaní si nakonec vybírám místo na posekaném poli, ze kterého je Anděl celkem pěkně vidět.
V osm ráno tu krom občasných pejskařů nikdo není. Podle infotabule na Anděla kouká každou vteřinu někdo. Za den to dělá 90 000 lidí a za rok 33miliónů. Zní to masivně. Podle mne tyto čísla musejí zahrnovat i projíždějící po blízké dálnici a hlavní silnici. Jinak to prostě není možné.
Angel of the North (Anděl severu) je od stejného autora jako sochy v životní velikosti u Liverpoolu, které jsem viděl před osmi lety. V obou případech použil Antony Gormley Cor-ten ocel, která si na sobě sama vytvoří protikorozivní vrstvu (asi něco jako měděnka na mědi).
Anděl je celkem ze 3153 částí a váží 208 tun. 108 tun připadá na trup a 100 tun na samotná křídla. Ta byla k trupu přichycena 52 šrouby a pak přivařena. V zemi ho drží 33 metrů hluboké piloty, které by měly zajistit, že vydrží i vítr o rychlosti 160km/h.
Rozpětí křídel je 54 metrů, na výšku pak má Anděl metrů dvacet. Tady na tý fotce to tak dobře vidět není, ale třeba na první vpravo anebo na poslední je vidět, jak jsou lidé v jeho porovnání malinkatí.
Celkem jsem tu udělal padesát záběrů. Zčásti za to mohlo i krátké vyjasnění, kdy jsem si vlastně všechny předchozí záběry zopakoval, jen tedy s jinou oblohou. Pak se zase bíle zatáhlo a bylo po parádě. Socha v reálu až takhle barevná není, trochu jsem si pomohl kontrastem, aby to vypadalo extra pěkně… V reálu vypadala spíš tak jako na fotce s krtečkem. Opravdu záleží jak svítí slunce a jestli je pod mrakem či ne.
Před devátou už bylo prakticky nemožný udělat celkovou fotku bez lidí a tak jsem místo opustil. Myslel jsem, že je Anděl uprostřed ničeho, ale kousek od něj byly paneláky a na autobus do centra Newcastlu to bylo jen pár metrů.