Asi po roce jsem se ve Falmouthu vydal na průzkumný běh a narušil tak rutinu běhání k pobřeží. Má trasa vedla k asi pět kilometrů vzdálené nádrži Argal. Byl jsem zvědav, jestli tu voda bude nějak zásadně teplejší než ta mořská a jestli tu bude odpoledne taky tolik lidí jak na plážích. Vzhledem k tomu, že se tu rtuť ještě nedostala nad 21ºC tak jsem s vodou nějaké zázraky nečekal. Doufal jsem, že k nádrži aspoň vede nějaká pěkná cesta a že u ní bude přijatelný vlez do vody.

Cesta vedla po užší asfaltce, kde občas projížděla auta a to běh trochu ztrpčovalo. Za necelou půlhodinku už ale sbíhám k lesknoucí se hladině. Odbočuji z asfaltky na vyšlapanou pěšinku, která se po chvíli napojuje na širší hliněnou cestu. Mezi stromy prosvítá písečná pláž na protějším břehu a kousek přede mnou pěkný travnatý břeh. Takovejhlej luxus jsem nečekal a do toho žádný lidi. Až je to podezřelý.

Vybírám si plácek naproti hrázi a písečné pláži. Pěkně zastřiženej trávník, žádná vysoká tráva či jinej porost. Břeh je tu opravdu prudký. Po třech krocích se dá už normálně plavat a nějakých šest metrů od břehu už nedosáhnu. Voda je malilinkatý kousek teplejší než moře. Průhledná moc není, ale nic v ní neplave. Kromě mne.↓

Využívám příhodných podmínek – žádný lidi, prudký břeh, a natáčím si své plavání na telefon. Po shlédnutí jsem překvapen jak pomalé pohyby dělám a jsem příjemně překvapen. U přiloženého videa jsem vypnul zvuk a to ne proto, že bych já dělal nějakej randál, ale naopak, tím, že bylo dost ticho, tak se vytáhl rušivý zvuk větru. Telefon se mi na improvizovaném stojánku z boty krapet hnul a tak je to, abych zachoval rovnou hladinu, trochu zkosený.

Po vylezení na mne nějaký pán volá, že tu mají problém s blue algae, což je myslím nějaká sinice a ať tu vodu moc nepiju. Odpovídám, že se snažím co mohu, což je pravda. Trochu víc jsem si lokl (omylem) jen jednou, kolik vody do sebe ale dostanu nevědomky nevím. Každopádně mu děkuji za upozornění a sám si myslím něco o zhýčkaných Angličanech. Večer mi pak není úplně dobře, ale přičítám to delšímu běhu a sluníčku. Ráno není situace o mnoho lepší. Dokonce mne jednou i polévá studený pot (to je vždycky takovej zvláštní pocit). Zjišťuji, že mám dopoledne opravdu prázdný žaludek a odpoledne už je to zase dobrý.

Po této zkušenosti jdu v pondělí na mé příští odpolední plavání raději do moře a zjišťuju, že zas až tolik lidí tady není. Pláž je plná ani ne z poloviny a v moři je lidí jen pár.

Koukal jsem do svých záznamů z minulého roku, z doby svého prvního plavání tady. Čekal jsem , že jsem se třeba zlepšil v čase, ale ten mi zůstává stejný. Možná jsem dokonce i pomalejší. Jakousi standartní délku tady mám 150m, to je přibližná šíře zátoky. Před rokem jsem za 25minut zvládl tuto vzdálenost 6x, tedy celkem 900m. Půlku prsama, třetinu kraulem a zbytek na znak. V průměru tedy 150m za necelých 4,5 minuty. Dneska jsem si změřil 150m kraulem, to jsem zvládl za 3,5 minuty a pak to samé prsama a to bylo o minutu pomalejší. Jak před rokem tak i teď to bylo bez snídaně, loni jsem možná měl banán. A to to bylo loni ještě bez brýlí, takže silně pochybuju, že ten kraul za něco stál, znak taky nebude nejrychlejší styl a celý to bylo bez pauzy. Nějak se mi nechce věřit, že bych to stihl tak rychle. Na vině asi bude těch nejasně definovaných 150m, buďto jsem si to loni zkrátil a nebo letos prodloužil.

Co si tak pamatuju, tak loni rozdíl mezi kraulem a prsy nebyl moc velký a letos už je to minuta. Se stylem jsem celkem spokojený, k takovémuto klidnému plavání jsem směřoval. U rychlejšího kraulu mám zhruba po 100m problémy s dechem a přitěch testovacích 150m jsem se posledních 50m už trochu plácal.

Za rok mám uplaváno celkem 29hodin, loni 22, letos zatím jen 7 a do vody jsem vůbec nevlezl jen v říjnu a v únoru. Letos to bude s časem stráveným ve vodě asi horší, protože tady v Cornwallu budu zas až v říjnu a do té doby nevím, jestli budu nějakého klienta u vody mít. Nejteplejší část roku tedy asi strávím na suchu.