Po krasnem vyhledu na Everest, byl cas se podivat do Zakladniho tabora, odkud vyrazeji horolezci na jeho vrchol. Po tomto vyletu jsem se trochu vratil (do Lobuche) a odtud jsem dnes rano vyrazil k prusmyku Cho-La, kterym bych se mel dostat do Gokyo. To ale az zitra. Zbytek dneska budu travit v Dzonglhe.

Ctvrtek 2.4.
Vcera rano se mi ale vubec nechtelo z postele. Uz snad nekdy pred patou zacali sramotit lide, co se chystali na vychod slunce nad Everestem. Ti pak sramotili znovu, kdy se s neuspechem vratili, bylo totiz zatazeno. Muj budik se probudil o pul sedme, ale ja se do jidelny vyhrabal az po osme. Dal jsem si opet Tibetsky chleba s medem a sladky caj s mlekem. Velky bagl jsem si nechal tady a vyrazil jen s zebradlem. Uvodni bahno v Gorak Shepu bylo nastesti jeste umrzle a tak slo pekne projit. Cesta, nebo spise pesina, mirne stoupala, ale bylo to dost o malych kopeckach, nahoru dolu. Prakticky cela cesta vedla Khumbskym ledovcem, coz znamenalo spoustu sutru, ale zadny led. Ten se objevil az tesne u Tabora a to daleko mimo cestu.

Do samotneho Tabora se pry nesmelo. Jakousi hranici byla zed z vlajecek, ale vetsina se sla podivat trochu dale. Kousek vedle byly pekne ledove utvary a jinak vlastne nic moc. Na chvilku vykoukl kousek Everestu a po necele hodince byl cas jit zpatky. Vcerejsi KalaPatar byl rozhodne lepsim zazitkem, ale i toto za jedno dopoledne stalo.

Krom turistu bylo na trase i spousta jaku a nosicu. Nevim co si tam horolezci zarizovali, ale na zadech Nepalcu jsem videl krom kobercu i zahradni zidlicky. Lidem se clovek na pesine jeste vyhnul, u karavan jaku, uz jsem radeji stoupl vedle a pockal, nez tato pomala zvirata projdou. Jednou se to seslo tak, ze jsem urcite cekal alespon ctvrt hodiny.
Po vyzvednuti batohu jsem pokracoval dolu. Moc jsem nevedel kam dojit. Prvni informace, co jsem mel byla, ze je prusmyk Cho-La kvuli snehu uzavren, coz by znamenalo celkem dlouhou zachazku. Vcera jsem ale zacal potkavat lidi, co rikali, ze uz je otevren. Stoupani snehem nezni moc lakave, ale to ta obchazka taky ne. Vcerejsek jsem nakonec zakoncil v Lobuche, coz je hloucek ubytoven. K veceri jsem se rozhodl prerusit dominanci DahlBatu a dat si spagety. Nechutenstvi bylo razem v tahu, jen jich mohlo byt vic. Pod oknem mi buceli jaci a na zachode jsem pro vodu musel skrz trist v sudu (rano uz jsem prorazel led), ale krasne jsem se tu vyspal.

Patek 3.4.
Dneska rano jsem posnidal tradicne Tibetsky chleba s cajem a v osm uz jsem byl na ceste. Puvodne jsem si myslel, ze bych to mohl pres prusmyk stihnout uz dneska, to se ale ukazalo jako nerealne.

Po pravde jsem tolik snehu uz na ceste do Dzongly necekal. Ja ho mel jeste pekne umrzlej, ale bylo jasne videt, ze nekteri lide se tu zaborili az po rozkrok. Nekde navic byla pod snehem voda. Neprijemnejsi nez snih bylo klouzave blato. Prave proto, se budu zitra snazit vyrazit co nejdrive, dokud bude jeste umrzlo.

Po poledni dochazim do Dzonghly (na fotce mirne vpravo uprostred). Zacina se objevovat oblacnost, snad ale snezit nezacne. K obedu jsem si dal spagety se syrovou omackou a k veceri si dam s rajcatovou. Ceny jsou uz srovnatelne s temi v Cesku, tedy pres stovku za jidlo. Uz ted, o pul druhe tu je jeden par, co pujde to same co ja, tak je prijemne vedet, ze na trase nebudu sam.