Běh k letohrádku Hvězda
Původně jsem měl na ůterý naplánovaný běh na Říp. Když jsem ale ráno viděl to mlíko venku, tak jsem zase zalehl do postele. Z té jsem se nakonec vyhrabal až kolem jedenáctý. Mlha se stále držela a tak jsem si po snídani řekl, že si vyběhnu a podle toho jak to půjde, zvolím buď tradiční trasu přes Ládví a Střížkov zpátky anebo si to prodloužím na Bílou horu.
Vrchol Ládví byl sice beznadějně zahalen, ale zimní krása šla vidět i zblízka. Já takovéto počasí považuji celkem za fotogenické a tak jsem zvolil dálkovou variantu.
Pohled na lavičku v poli s “výhledem” na Ďáblice. Výhodou mínusových teplot byl minimální výskyt bláta.
V mlze působí vše tak nějak tajemně, svůj vliv na to má asi i zvláštní ticho. I když jsem na Ládví pár lidí potkal, tak jsem si stejně připadal sám.
V Čimickém háji vykouklo trochu víc sluníčko, které v kombinaci s mlhou vytvořilo takovouhle podívanou.
Po slunci ten efekt prakticky mizí.
Připadal jsem si jak v listopadovém ránu.
Zelená značka mne zavedla na vyhlídku na Havránce, odkud je normálně pěkný výhled na Stromovku a Prahu za ní.
Dnes však byla stěží vidět Vltava a sv.Klára.
U Vltavy opouštím značku a napojuji se na cyklostezku, která vede kolem Malé říčky. V Dejvicích trochu ztrácím cestu a tak se alespoň snažím držet směr. Nakonec se mi daří po ulici Na Šťáhlavce dorazit do Horní Šárky a napojit se na červenou značku. Kousek za zámkem Jenerálka jsem zapomenul odbočit a tak jsem pokračoval po pěkné asfaltičce trasou cyklostezky A163. To už se začínalo rychle stmívat.
U nádrže Džbán jsem se opět napojil na červenou a byl rád za umělé osvětlení. Odtud na Liboc, opět do pražských ulic.
U letohrádku už byla tma jak v pytli. Jediným zdrojem světla tu byla samotná Hvězda, pouliční osvětlení veškeré žádné. Já se tu vyblbl se siluetkama a běžel pryč.
Na Bílou horu jsem se kvůli tmě vykašlal a běžel na tramvaj. Ta mi ujela a tak jsem si řekl, že si v parčíku přes silnici doběhnu celý kilometr, abych neměl na hodinkách desetinná místa. V parčíku byla světla a vyklubala se z něj Ladronka. Jelikož se tu běželo pěkně, tak jsem pokračoval dál ke Strahovu. Nebyl jsem sám, komu se tu běželo pěkně. Připadal jsem si skoro jak na nějakých závodech. Asi to je jediný místo v okolí, kde se dá za tmy běhat. U Strahovského stadionu jsem pak nastoupil na autobus, který mne popovezl ke tramvaji a ta na metro. Škoda že jsem nevyběhl dřív, kdyby bylo světlo, tak bych klidně na tu Vltavskou doběhl, takhle jsem se spokojil s 29km.
↓ Mapka a výškový profil. Tím, že jsem kvůli počasí běžel pomalu a ani to nebyla nějaká super štreka, tak jsem si těch stoupání po cestě ani nevšiml, příjemná změna.
