Dneska bylo celý den zataženo a tak ani fotky za moc nestojí. Z Lustleighu jsem vyběhl k hlavní silnici A382, po které jsem ale běžel jen pár set metrů a odbočil po traktorové cestě přímo do kopce. V půli kopce ale začalo být zřejmé, že se cesta bude vracet opět dolů a tak jsem se vydal přímo vzhůru po něčem, co vypadalo jako pěšina. Chůzí, s tímhle krpálem bych měl problém i po hezké cestě. Na vrcholu opět nalézám cestu a snažím se držet přibližný směr.

Dolů sbíhám pěkným lesem až k Trenchfordskýmu potoku. Podél něho je to už jen kousek k první nádrži, která se jmenuje Trenchford Reservoir. Nevím, jak je tu rušno v létě, ale dnes potkávám jen jednoho pejskaře (se čtyrma psama). Bláto tu překvapivě není velkým problémem a tak se běží pěkně. Konečně po všech těch kopcích nějaká rovina.

Hned za Trenchfordem se nalézá Tottiford Reservoir. Jeho rozdělení, na jaře asi pěknou, alejí mne zmátlo v domněnku, že voda vlevo patří k třetí nádrži a tak jsem se spokojen začal vracet. Doma pak zjišťuji, že třetí nádrž – Kennick Reservoir, byla ještě o kilometr dál. Stejně jsem už neměl čas a musil pelášit zpátky. Od parkoviště, kde potkávám první (a poslední) výletníky, opět jako při cestě sem přebíhám farmu a dostávám se na kopec. Tentokráte sbíhám přímou trasou po lesní cestě, je to celkem sešup – na 500 metrech strácím 100 výškových metrů. Podél mne zurčí potok, se kterým sbíhá i kovová trubka. Nádrže zásobují pitnou vodou široké okolí a tak je možné, že tahle trubka vede až ke kohoutku v mém pokoji. Napojuji se opět na silnici a za chvilku už dobíhám. Dnes to bylo jen jedenáct kilometrů.